Harry Potter a Fénixův řád - Díl, kde umře Sirius Black.

Pokračování č.5, reži­sér č.4. Harry Potter je v době při uve­de­ní své­ho páté­ho pokra­čo­vá­ní už vel­mi sil­ná znač­ka, avšak před­cho­zí Ohnivý pohár byl při­jat s vel­ký­mi roz­pa­ky, mě osob­ně dokon­ce při­šel jako dosud nej­slab­ší člá­nek celé ságy. A tak se pro­duk­ce opět pro­mí­cha­la a Davit Yates je dal­ší na řadě, kdo u divá­ků zku­sil své štěs­tí. Jak dopa­dl?

Fénixův řád měl pře­těž­ký úkol – spo­jit sty­ly a loka­ce vyprá­vě­ní před­cho­zích reži­sé­rů ale­spoň nato­lik, aby nebyl kaž­dý film ságy téměř až v jiném žán­ru a záro­veň musel vtěs­nat nej­tlust­ší kniž­ní před­lo­hu ze všech do sním­ku, kte­rý měl ve výsled­ku mezi vše­mi fil­mo­vý­mi poku­sy ze všech tu nej­krat­ší sto­páž. Větříte prů­švih? Já roz­hod­ně.

Opak se však stal pra­vou. Yates doká­zal pod­le mě nemož­né – zacho­val všech­ny reá­lie před­cho­zích fil­mů, vlo­žil do scén svůj jas­ný ruko­pis s foku­sem na hlav­ní­ho hrdi­nu a v něco málo po dvou hodi­nách bez závě­reč­ných titul­ků odvy­prá­věl nejdel­ší kni­hu v nej­krat­ší fil­mo­vé sto­pá­ži s ledo­vým kli­dem, jis­to­tou, pře­hle­dem a grá­cií. To, co ani jeden z před­cho­zích pánů reži­sé­rů nedo­ká­zal s pod­stat­ně krat­ší­mi kni­ha­mi a del­ší­mi fil­my, zde koneč­ně při pátém poku­su vznik­lo a bylo nám naser­ví­ro­vá­no doslo­va na stří­br­ném pod­no­se s křiš­ťá­lo­vý­mi sklen­ka­mi a vyleš­tě­ný­mi pří­bo­ry.

Tam, kde všich­ni zkla­ma­li, doká­zal Yates nejen­že úkol spl­nit – ale doslo­va exce­lo­vat a pří­běh vyprá­ví se vše­mi důle­ži­tý­mi podrob­nost­mi, zvra­ty i detai­ly, a při­tom ve mě nechal pocit, že nikam nechvátal. Scény na sebe díky foku­su na hlav­ní posta­vu celé ságy pří­jem­ně nava­zu­jí, neztrá­cím se v tom, co se děje, a ani mi nepři­jde, že je toho tolik vyne­cha­né­ho – jas­ně že, je, ale naroz­díl od před­cho­zích dílů nečte­nář netá­pe a vyne­cha­né věci mu nechy­bí. Snad jen všu­dypří­tom­ná nená­vist vyvo­la­ná vůči Harrymu na začát­ku děje už začí­ná být tro­chu trap­ným ever­gre­e­nem, kte­rý prá­vě ve fil­mu bez mno­ha a mno­ha detai­lů z kni­hy vyne­cha­ných, půso­bí jako nesku­teč­ně umě­le vyvo­la­ná. Ve sku­teč­nos­ti není, ale nečte­nář to bohu­žel neví a může se tak jen chy­tat za hla­vu a nechá­pat stu­pi­di­tu jed­ná­ní téměř všech postav z úvod­ních 15 minut.

Fénixův řád je cel­ko­vě stej­ně jako kni­ha vel­kým zlo­mo­vým bodem celé ságy, kdy se pozor­nost ze ško­ly a vyu­čo­vá­ní nových kou­zel pře­sou­vá na Harryho Pottera, zno­vuzro­ze­né­ho pána zla Voldemorta a boj mezi dob­rem a zlem. Už není čas na sere­pe­tič­ky kolem (ale­spoň ve fil­mech ne) a začí­ná sku­teč­ná ote­vře­ná vál­ka. Také díky tomu při­ná­ší Fénixův řád vylo­že­ně bom­bas­tic­ké finá­le, ten­to­krát bez toli­ka zvra­tů a kudr­li­nek, jako v minu­lých dílech, zato však s epic­ký­mi magic­ký­mi sou­bo­ji, kte­ré vrcho­lí, když se pro­ti sobě posta­ví Voldemort a ředi­tel bra­da­vic­ké ško­ly Albus Brumbál. Jejich magic­ký duel je třeš­nič­kou na dor­tu a něčím, na co fil­mo­ví divá­ci jisto­jis­tě čeka­li celých těch 5 fil­mů.

Fénixův řád je tedy zlo­mem i ve svě­tě fil­mo­vém, a to nejen kvů­li pří­bě­hu, kte­rý nabí­rá na obrát­kách, ale také díky tomu, že je oprav­du skvě­le nato­čen. Po špat­né čtyř­ce tak nao­pak nyní dostá­vá­me ke zhléd­nu­tí ten zda­le­ka nej­vy­da­ře­něj­ší díl ze všech, kte­rý bez potí­ží nechá­vá zapo­me­nout na to, že pří­běh nej­slav­něj­ší­ho kou­zel­ní­ka všech dob začí­nal jako pohád­ka.

Uděluji 90%

---

Photo © Warner Bros. Pictures

---