MARIE TEREZIE císařovna a matka – pohled do nitra královské rodiny

Marií Terezií i její­mi dět­mi se zabý­vám mno­ho let. Proto mě vel­mi zau­ja­la pub­li­ka­ce nakla­da­tel­ství Albatros Media a. s., vyda­ná v roce 2022.

Dělí se na čty­ři čás­ti, jež mapu­jí život význam­né císa­řov­ny i jejích potom­ků: Matka a panov­ni­ce, Matka vycho­va­tel­ka, Děti a jejich mat­ka a Konflikt mezi mat­kou a panov­ni­cí.

Elisabeth Badinterová, fran­couz­ská filo­so­f­ka, psy­cho­lož­ka a odbor­ni­ce na osví­cen­ství, je autor­kou mno­ha knih, mimo jiné rov­něž Tudy ces­ta neve­de: sla­bé ženy, nebez­peč­ní muži a jiné omy­ly radi­kál­ní­ho femi­nis­mu. Z toho vyplý­vá, že cen­t­rem její­ho zájmu jsou mimo jiné též gen­de­ro­vé stu­die.

Marie Terezie byla na roz­díl od ostat­ních šlech­ti­čen své doby peč­li­vou, důklad­nou a sta­rost­li­vou mat­kou, avšak záro­veň i tvr­dou a nespra­ved­li­vou. Některé děti měla radě­ji než ostat­ní, jiné obě­to­va­la na oltář poli­tic­ké­ho vli­vu. V tex­tu se rov­něž odrá­ží kon­flikt ženy, jejíž roz­ho­do­vá­ní je ovliv­ně­no lás­kou k dětem, avšak na dru­hé stra­ně též zájmy monar­chie.

Skloubit roli mat­ky a záro­veň nej­moc­něj­ší vlád­ky­ně v Evropě doza­jis­ta neby­lo jed­no­du­ché. Slavnou panov­ni­ci to stá­lo mno­ho fyzic­kých a psy­chic­kých sil. Snad prá­vě pro­to od dětí vyža­do­va­la napros­tou posluš­nost, úctu a jis­té pochle­bo­vač­ství. Výchova byla vel­mi přís­ná a měly jen málo vol­né­ho času. Rovněž nemoh­ly pro­je­vo­vat své názo­ry tak svo­bod­ně, jak by chtě­ly. Je prav­da, že mno­ho z jejích rato­les­tí na sklon­ku živo­ta, včet­ně Mare Antonietty, při­zna­lo, že mělo z Marie Terezie strach. Jinak však byla vel­mi pokro­ko­vá, dba­la na hygi­e­nu i vzdě­lá­ní. Všechny děti byly vycho­vá­vá­ny a uče­ny s ohle­dem na budou­cí role vlád­ců a ten posled­ní pro duchov­ní úřad. Panovnice hovo­ří o napros­té pod­ří­ze­nos­ti císař­ství, kte­rou od nich vyža­do­va­la. Jediné Marii Kristině, nej­mi­lej­ší dce­ři, neo­de­pře­la sňa­tek z lás­ky. To zavda­lo pří­či­nu k žár­li­vos­ti a nesho­dám mezi sestra­mi, jež byly lout­ka­mi na poli poli­tic­kých zájmů a muse­ly osob­ní štěs­tí vymě­nit za povin­nost vůči mat­ce a zemi.

Život na krá­lov­ském dvo­ře se nesl v duchu vzdě­lá­ní, zbož­nos­ti, poli­tic­kých jed­ná­ní, ple­sů, nemo­cí i úmr­tí. Smrt v dět­ství či mlá­dí neby­la nic oje­di­ně­lé­ho. Snad prá­vě pro­to krá­lov­na vel­mi dba­la na zbož­nost a poko­ru vůči Stvořiteli.

Od věku šes­ti nebo sed­mi let byli arci­vé­vo­do­vé poklá­dá­ni za muže a dostá­vá je na sta­rost vycho­va­tel, ayo, zatím­co na dív­ky dohlí­ží guver­nant­ka, aya. K tomu se o jejich vzdě­lá­ní sta­rá množ­ství uči­te­lů a o zdra­ví peču­je dvor­ní lékař. Úřad vycho­va­te­le či vycho­va­tel­ky byl vel­mi ctěn a kan­di­dá­ti muse­li mít mno­ho kva­lit, pod­le nichž je peč­li­vě vybí­ra­la. Tato funk­ce býva­la nároč­ná a obvykle při­pa­da­la vdo­vám, kte­ré měly už odrost­lé děti. Marie Terezie umě­la oce­nit jejich služ­by, býva­la k nim milá a za péči je odmě­ňo­va­la dra­hý­mi dár­ky. Arcivévodkyně jsou nabá­dá­ny zejmé­na k posluš­nos­ti a pod­ří­ze­nos­ti budou­cím man­že­lům. Když děti ode­šly z domu, psá­va­la jim vlád­ky­ně dopi­sy, díky nimž si i nadá­le nad nimi chtě­la udr­žet kon­t­ro­lu.

Je zde osvět­len pro­ble­ma­tic­ký vztah krá­lov­ny a Josefa II., jenž byl plný neshod a nedo­ro­zu­mě­ní, jež vět­ši­nou pra­me­ni­ly z toho, že panov­ni­ce vyža­do­va­la posluš­nost a nechtě­la být pří­liš pokro­ko­vá.

Známa filo­zo­f­ka vychá­zí z mno­ha cen­ných pra­me­nů, zejmé­na dopi­sů čle­nů rodi­ny a blíz­kých osob. Na kon­ci kni­hy je otiš­těn gene­a­lo­gic­ký strom, tedy rodokmen rodu od Leopolda I. až po šest­náct potom­ků císa­řov­ny. Oproti kni­ze Dcery Marie Terezie od Friedricha Weissensteinera se autor­ka věnu­je všem potom­kům, tedy i synům.

Je psá­na sviž­ně a sro­zu­mi­tel­ně, díky čemuž se mi čet­la jed­ním dechem. Obsahuje mno­ho zají­ma­vých infor­ma­cí o teh­dej­ších zvyk­los­tech, život­ním sty­lu i o pova­ho­vých vlast­nos­tech jed­not­li­vých čle­nů rodi­ny. Císařovnu chá­pe­me jako dámu, kte­rá chtě­la to nej­lep­ší pro děti i pro monar­chii, někdy dokon­ce opla­ka­la nešťast­ný osud svých dcer, napří­klad Marie Karolíny, jež byla z poli­tic­kých důvo­dů pro­vdá­na za syna špa­něl­ské­ho krá­le, nevzdě­la­né­ho a hrubé­ho Ferdinanda, jenž vlá­dl Neapolskému a Sicilskému krá­lov­ství.

Publikace při­ná­ší mno­ho nových infor­ma­cí, jež mě pře­kva­pi­ly, přes­to­že se dlou­ho­do­bě o toto téma zají­mám. Je vel­mi pří­nos­ná pro his­to­ri­ky i všech­ny, kte­ří se tomu­to obdo­bí věnu­jí.

 

Autor: Elisabeth Badinterová

Název: MARIE TEREZIE  císa­řov­na a mat­ka

Nakladatelství: Albatros Media a. s.

Rok vydá­ní: 2022

Počet stran: 208

ISBN: 9788074075100

Hodnocení: 85 %

 

---