Stepfather

Nepřejte si, aby si vás vybral za svou novou rodi­nu.

Mnozí z vás si řek­nou, že otčím nebo­li nevlast­ní otec není nic zvlášt­ní­ho, nebo neob­vyk­lé­ho. Vždyť všu­de kolem nás exis­tu­jí pří­pa­dy, kdy mají děti nové­ho tátu. Někteří mají vět­ší štěs­tí a jejich nový tatí­nek je k nim hod­něj­ší než ten původ­ní, hra­je si s nimi, lec­cos je nau­čí a je jim v živo­tě vel­kou opo­rou. Jsou ovšem i tako­ví, kte­ří děti týra­jí, zná­sil­ňu­jí, nebo je dokon­ce zabi­jí. No a v roce 1987 nato­čil reži­sér Joseph Ruben film The Stepfather o muži, kte­rý je pří­mo posed­lý po šťast­ném rodin­ném živo­tě a je ochot­ný zajít kam­ko­liv pokud nejde všech­no pod­le jeho před­stav.

Nelze přes­ně říct pra­vé jmé­no této posta­vy, pro­to­že si jej po kaž­dé dal­ší vyvraž­dě­né rodin­ce mění. Myslím, že ani on sám to už neví. My jeho osud začí­ná­me sle­do­vat v době, kdy si nachá­zí novou oběť - vdo­vu Susan a její dce­ru Stephanii. Představí se jim jako Jerry Blake. Právě on se stá­vá tím vysně­ným mužem, kte­ré­ho Susan teď potře­bu­je. Je k ní pozor­ný, milý a hlav­ně ji doká­že finanč­ně zao­pat­řit. Pracuje jako rea­lit­ní agent a prá­ce mu jde od ruky. Jediné co jim tro­chu ztrp­ču­je život, je sama Stephanie. Ta své­ho nové­ho otce nesná­ší a sna­ží se zjis­tit jeho minu­lost. To samo­zřej­mě nemů­že Jerry dopus­tit a dostá­vá svůj obvyk­lý záchvat zuři­vos­ti. Pokaždé když něco pře­ka­zí jeho štěs­tí, dosta­ne psy­chic­ký záchvat zuři­vos­ti a popad­ne, vše co mu sto­jí při ruce. Nejraději však kuchyň­ský nůž. Tímto krás­ným nástro­jem straš­ně rád roz­ku­chá­vá své man­žel­ky a jejich rato­les­ti. Jenže ten­to­krát se tro­chu pře­po­čí­tal, pro­to­že Stephanie je mno­hem sil­něj­ší pro­tiv­ník než mys­lel.

O dva roky poz­dě­ji vzni­ká vol­né pokra­čo­vá­ní pod tak­tov­kou Jeffa Burra. Jerry Blake pře­žil svůj boj se smr­tí a nyní se nachá­zí v psy­chi­at­ric­ké léčeb­ně, kde je zavře­ný na doži­vo­tí. Po šikov­né lsti zabí­jí dok­to­ra i ochran­ku a utí­ká z léčeb­ny na svo­bo­du. Mění si zno­vu identi­tu a nyní je zněj Gene Clifford. Přistěhuje se do malé­ho měs­teč­ka a vydá­vá se za psy­cho­lo­ga, ke kte­ré­mu začnou cho­dit míst­ní ženy na spo­leč­nou tera­pii. Seznámí se s pohled­nou Carol a začne to mezi nimi jis­k­řit. Dokonce zís­ká i plu­so­vé body u její­ho syna Todda. V ces­tě mu sto­jí jen její man­žel, kte­ré­ho spro­vo­dí ze svě­ta a nyní mu už nic nebrá­ní v ces­tě za novým rodin­ným štěs­tím. Tedy sko­ro nic. Jen kama­rád­ka Carol a jeho vlast­ní nevy­rov­na­ná psy­chi­ka. Brzy začí­ná dostá­vat opět záchva­ty zuři­vos­ti a mrtvých začne při­bý­vat.

V roce 1992 vznik­lo dokon­ce dal­ší pokra­čo­vá­ní. Tentokrát má otčím opět novou identi­tu. Vystupuje zde jako Keith Grant. A dal­ší rodin­ka zaži­je boj o vlast­ní život.

Roli otčí­ma dostal v té době nepří­liš zná­mý herec Terry O’Quinn, kte­ré­ho dnes jis­tě všich­ni zná­te ze seri­á­lu Lost. Stal se tahou­nem prv­ní­ho i dru­hé­ho dílu a hlav­ně díky němu se oba tyto fil­my dočka­ly divác­kých ova­cí. Díky své­mu herec­ké­mu pro­je­vu a nadá­ní se do své role per­fekt­ně vžil a ztvár­nil tak jed­no­ho z nej­lep­ších psy­cho­pa­tů, jaké jsem z té doby viděl.

Ve tře­tím díle ho nahra­dil pod­prů­měr­ný Robert Wightman a kva­li­ta toho­to dílu šla hod­ně dolů. V roce 2009 jsme se dočka­li rema­ku původ­ní­ho fil­mu, tak­že může­te s chu­tí porov­ná­vat...

---