Země mrtvých - Land of Dead

Víte kdo je ozna­čo­ván za zakla­da­te­le „zom­bie“ žán­ru? Filmů, ve kte­rých se pro­há­ní (lépe řeče­no belha­jí) oživlé mrt­vo­ly, jejichž jedi­ným a hlav­ním cílem je pochut­nat si na šťav­na­tém lid­ském mase. Je to George A. Romero. A v době, kdy Hollywood žije pře­de­vším z pokra­čo­vá­ní a rema­ků bylo napros­to jas­né, že dojde i na neživé. Po vyni­ka­jí­cím Úsvitu mrtvých se roz­ho­dl i samot­ný George A. Romeo uká­zat, že stá­le umí. Dokonce i s hod­ně ome­ze­ným roz­poč­tem (15 mili­o­nů dola­rů) nato­čil krva­vou podí­va­nou, kte­rá hra­je hlav­ně a pře­de­vším na efekt.

Příběh není to, co by vás mělo při­pou­tat ke křeslu. Jde v pod­sta­tě o to, že svět je zamo­ře­ný hla­do­vý­mi nemrt­vý­mi, kte­ří rvou na kusy všech­no živé. Lidé se před těmi­to „gur­má­ny“ skrý­va­jí v chrá­ně­ném měs­tě, kte­ré je plně v podru­čí cham­ti­vé­ho Kaufmana (Dennis Hopper). Ten se malin­ko neshod­ne se svým pod­ří­ze­ným Choloem (John Leguizamo), kte­rý ve vzte­ku une­se obr­ně­nou a vyzbro­je­nou dodáv­ku a ohro­žu­je­me měs­to. Za ním je vyslán Riley (Simon Baker) se svý­mi spo­leč­ní­ky. Původně ho měl zasta­vit, ale on tou­ží po jedi­ném, dostat se mimo lid­stvo (to živé i neživé). Ovšem do měs­ta vnik­nou zom­bie a pus­tí se do díla. Riley se rych­le vra­cí zpět, aby pomohl pře­ži­vším.

Nehrajme si na to, že nám povrch­nost pří­bě­hu vadí, když jde pře­de­vším o to, aby byla akce co nejdy­na­mič­těj­ší. Tentokráte také nej­kr­va­věj­ší. Dnešní fil­mo­vý svět se něja­ké té utr­že­né ruky a usek­nu­té hla­vy nebo­jí. Jenže Země mrtvých, to jsou doslo­va jat­ka. Romero se neští­tí v pod­sta­tě niče­ho. A je pro mě doce­la vel­kým pře­kva­pe­ním, že napří­klad v Japonsku je pří­stup­nost od 12-ti let (ale v Singapuru od 21). Měl jsem šan­ci vidět někte­ré splat­ter horo­ry, kde se hrdi­no­vé ohá­ní sekač­ka­mi na trá­vu a moto­ro­vý­mi pila­mi. Ale to, co nabíd­ne Romero ve svém díl­ku je pro hod­ně sil­né žalud­ky. Připravte své zaží­va­cí ústro­jí na tako­vé momen­ty jako jsou utr­že­né neh­ty, rozšlápnu­té hla­vy, str­že­né obli­če­je, vyvr­že­ná stře­va atd.. Ovšem ten­to­krá­te je nad­sáz­ka cítit mini­mál­ně a člo­věk by si občas sko­ro zabě­hl na toa­le­tu a obo­ha­til jí o oběd.

Určitým pro­blé­mem je, že se pozor­nost věnu­je hlav­ně těm­to bru­tál­ním momen­tům a na psy­cho­lo­gii postav tu není dost mís­ta. Trošku více pro­sto­ru (zaslou­ži­li by ho mno­hem více) mají Simon Baker a John Leguizamo, něco před­ve­de i Dennis Hopper. Ženskou hrdin­kou je tu Asia Argento v roli Slack. Je tu něko­lik dal­ších cha­rak­te­rů, ale téměř žád­né­mu není dovo­le­no více se pro­je­vit. Je to samo­zřej­mě ško­da, hlav­ně v pří­pa­dě čtyř zmí­ně­ných her­ců, pro­to­že kaž­dý z nich má nepře­hléd­nu­tel­né cha­risma. Naneštěstí ten­to­krát muse­ly jejich posta­vy ustou­pit nena­syt­ným nemrt­vým.

Slušně je nastí­něn svět, respek­ti­ve měs­to, ve kte­rém se ukrý­va­jí lidé před zom­bie. I tady pla­tí, že pokud máte pení­ze a sty­ky, čeká vás luxus, pokud ne, živo­ří­te na okra­ji spo­leč­nos­ti. Zprvu máte pocit, že oby­va­te­le jsou napros­to v bez­pe­čí, přes­to­že je od oživlých mrt­vol dělí jen elek­tric­ký plot nebo řeka. Ale nako­nec ani to neza­sta­ví vetřel­ce a lidé jsou jim vydá­ni na milost a nemi­lost. A to prv­ní vůbec nepři­pa­dá v úva­hu. Budete hod­ně neklid­ní z toho, že nikde není bez­peč­nost a všu­de vás jejich hlad může dostih­nout.

Ani konec se nene­se v pří­liš opti­mis­tic­kém duchu. Ale ani ne v pesi­mis­tic­kém. Nebude nám nabíd­nu­to řeše­ní, kte­ré zba­ví zemi zom­bie stráv­ní­ků, ale někte­ří lidé pře­ži­jí a budou mít šan­ci zku­sit své štěs­tí jin­de. Jestli se jim to poda­ří nebo ne, to už je pone­chá­no na naší před­sta­vi­vos­ti.

Zemi mrtvých hod­no­tím veskr­ze klad­ně. Mrzí mě sice, že ústřed­ní hrdi­no­vé nema­jí pří­liš mís­ta se pro­je­vit, kro­mě toho mě zasko­či­la až pří­liš­ná bru­ta­li­ta, ale musím oce­nit atmo­sfé­ru a maxi­mál­ní vyu­ži­tí finanč­ních pro­střed­ků. Nemohu posou­dit jak se Romerův styl změ­nil od doby, kdy nabí­dl svě­tu svá prv­ní díla, jeli­kož jsem je nevi­děl, ale jeho zatím posled­ní mě roz­hod­ně zau­ja­lo.

---

---