Harry Potter 3 – Vězeň z Azkabanu

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 1,00 z 5)

Loading...

Třetí díl ságy o mla­dém kou­zel­ní­ko­vi při­šel na plát­na kin neče­ka­ně až dva roky po tom před­cho­zím, což v obo­ru vel­ko­fil­mů ždí­ma­jí­cích z fan­dů kaž­dé pen­ny nebý­vá pří­liš zvy­kem. A není to zda­le­ka jedi­ná změ­na. Režisér prv­ních dvou dílů, kte­rý bývá čas­to ozna­čo­ván za ruti­né­ra (já osob­ně spí­še oce­ňu­ji jeho kon­zis­tent­ní prá­ci a výsled­ky), ozná­mil, že by se rád pově­no­val rodi­ně a režii tře­tí­ho pokra­čo­vá­ní tak dostal za úkol osvě­žit mexic­ký rodák Alfonso Cuarón. Jak se mu to poved­lo a kam se série pod jeho vede­ním posu­nu­la pod­le názo­ru jed­no­ho poma­lu stár­nou­cí­ho gee­ka a milov­ní­ka vše­ho kolem fil­mu?

Změn je poměr­ně hod­ně už od prv­ních minut. Naši oblí­ben­ci v hlav­ních dět­ských rolích za ty dva roky vel­mi dospě­li a nyní už se dívá­me spí­še na mla­dé kou­zel­ní­ky těs­ně před cílo­vou čarou dospě­los­ti (ale­spoň té fyzic­ké). Hlavním dějiš­těm Vězně z Azkabanu už nejsou ponu­ré chod­by bra­da­vic­ké­ho hra­du, nýbrž jeho oko­lí. Konkrétně Hagridova bouda hra­je prim – i méně pozor­ní divá­ci si všim­nou, že Hagrid za ty dva roky nejen při­sta­věl, ale také svou chat­ku pře­stě­ho­val na zce­la jiné mís­to. I oblí­be­ná Vrba mlá­tič­ka, kte­rá v celé sáze hra­je neza­ne­dba­tel­nou roli, záhad­ně zmi­ze­la z nádvo­ří a pře­su­nu­la se kam­si do divo­či­ny. Chápu, že pro potře­by pří­bě­hu bylo potře­ba loka­ci, kde se ode­hrá­vá, poně­kud dola­dit, ale ten­to zásah byl vel­mi necit­li­vý a znač­ně nepří­jem­ně zpře­tr­hal pou­to s před­cho­zí­mi dvě­ma díly, což oprav­du neby­lo zapo­tře­bí. Já osob­ně nejsem zrov­na dva­krát pozor­ný divák a téměř nikdy si ve fil­mech žád­ných chyb nevšim­nu (asi pro­to­že je naroz­díl od někte­rých dob­ro­dru­hů zby­teč­ně nevy­hle­dá­vám), ale musím říci, že to, jak si reži­sér a vůbec celý pro­dukč­ní tým pohrá­val s loka­ce­mi a jejich pře­su­ny z mís­ta na mís­to a napros­to nere­spek­to­val ani své vlast­ní roze­sta­vě­ní z úvo­du fil­mu, bylo v tom­to pří­pa­dě oprav­du až trestu­hod­ně vidi­tel­né a vel­mi ruši­vé.

Dalším odklo­nem od minu­los­ti bylo roz­vol­ně­ní oble­če­ní kou­zel­ní­ků, kte­ří se ve ško­le pohy­bo­va­li. Ti se tak mimo škol­ní hodi­ny už nemu­se­li nut­ně obtě­žo­vat v hábi­tech a ve vět­ši­ně fil­mu je vidí­me v běž­ném mudlov­ském oble­če­ní. Aby těch změn neby­lo málo, kvů­li smr­ti před­sta­vi­te­le pro­fe­so­ra Brumbála musel být ješ­tě k tomu vše­mu bra­da­vic­ký ředi­tel nahra­zen novým her­cem, kte­ré­mu pan reži­sér a scé­náris­té zce­la oto­či­li pova­hu z váže­né­ho, moud­ré­ho a roz­váž­né­ho člo­vě­ka téměř až ke komic­ké­mu senil­ní­mu dědo­vi.

Dost bylo výtek, pojď­me k tomu, co se poved­lo. Díky změ­ně loka­ce, kde se pře­váž­ná vět­ši­na děje ode­hrá­va­la, a roz­vol­ně­ní oble­če­ní půso­bí sní­mek oprav­du vel­mi osvě­žu­jí­cím dojmem, přes­to, že dění i styl natá­če­ní opět o něco více potem­ně­ly. Ve sku­teč­nos­ti se vlast­ně jed­ná o jeden z nej­ví­ce oso­bi­tých sním­ků celé ságy o Harrym Potterovi, pro­to­že přes všech­ny jeho chy­by i neúctu k pře­de­šlým dílům si z něj vyba­vu­ji nej­ví­ce scén, kte­ré mi dlou­ho­do­bě ulpě­ly v pamě­ti. Navíc celá posled­ní tře­ti­na fil­mu je více­mé­ně vel­mi dlou­hé, ale napros­to skvě­le vygra­do­va­né a napí­na­vé finá­le, zavr­še­né nemé­ně skvě­lým rozuz­le­ním z tro­chu jiné­ho pohle­du. Závěr je zkrát­ka geni­ál­ně nato­čen a prá­vě díky němu je film zase o krů­ček dále.

Nicméně, při finál­ním účto­vá­ní opět nepů­jde­me výše, než v posled­ních dvou pří­pa­dech. Přesto, že Vězeň z Azkabanu je dia­me­t­rál­ně odliš­ný jak od Kamene mudr­ců, tak od Tajemné kom­na­ty, zůsta­ne­me na osm­de­sát­ko­vé hra­ni­ci. Vygradování děje je per­fekt­ní, vizu­ál­ní efek­ty svě­ží a líbi­vé, stej­ně jako nové loka­ce a oso­bi­té zpra­co­vá­ní. Neúcta k před­cho­zím dílům a zásad­ní chy­by v loka­cích scén, plus šíle­ná scé­na, ve kte­ré si Hermiona střih­ne Robina Hooda a Ramba v jed­né oso­bě však celé pove­de­né sna­že­ní v mých očích zby­teč­ně srá­ží zpět dolů. Spousta plu­sů a spous­ta minu­sů se tedy dnes budou rov­nat opět stej­né­mu výsled­ku.