Povídky z kuchyně

Co bys­te oče­ká­va­li od fil­mu, kte­rý se z vel­ké čás­ti ode­hrá­vá mezi dvě­ma star­ší­mi muži v kuchy­ni? Mezi muži, kte­ří na sebe navíc nemů­žou ani pro­mlu­vit? Asi nic moc, že? Možná… ale nepla­tí to roz­hod­ně v pří­pa­dě švédsko-norského fil­mu Povídky z kuchy­ně. Pokusím se vás na násle­du­jí­cích řád­cích pře­svěd­čit, že tenhle film je hod­ně milý a že bys­te se během něho nemě­li vůbec nudit.

Zápletka fil­mu je posta­ve­na na zce­la ori­gi­nál­ním námě­tu. V 50. letech pro­bí­há zají­ma­vý prů­zkum v sever­ských domác­nos­tech. Speciální vědec­ký tým sle­du­je hos­po­dyň­ky, jak se pohy­bu­jí po kuchy­ni a vyhod­no­cu­je, mezi kte­rý­mi dvě­ma mís­ty se ženy nacho­dí nej­ví­ce. Cílem prů­zku­mu je navrh­nout roze­sta­ve­ní před­mě­tů v kuchy­ni tak, aby se ženy muse­ly pohy­bo­vat co nejmé­ně; slo­vy vedou­cí­ho týmu věd­ců „aby došly ze Stockholmu do sever­ní Itálie a ne až do Konga.“

Film začí­ná ve chví­li, kdy výzkum­ní­ci začí­na­jí prů­zkum s dru­hou cílo­vou sku­pi­nou, se sta­rý­mi mlá­den­ci. Dobrovolníci se při­hla­šu­jí a výzkum­ní­ci jsou anga­žo­vá­ni, aby star­ší pány pozo­ro­va­li a zakres­lo­va­li do plán­ků ces­ty, kudy sta­ří mlá­den­ci cho­dí po kuchy­ni. A tak se sezna­mu­jí i dob­ro­vol­ník („hos­ti­tel“, jak říka­jí ve fil­mu) Izák s pozo­ro­va­te­lem Folgem.

Musím říct, že snad nej­vtip­něj­ší scé­nou fil­mu byl pro mě prv­ní pohled do kuchy­ně, ve kte­ré sedí Izák u sto­lu a jí, zatím­co v rohu míst­nos­ti sto­jí vyso­ké što­kr­le (před­stav­te si ho asi jako roz­hod­cov­ský empi­re v teni­se, viz obrá­zek) a na něm Folge při­pra­ven dělat si čár­ky. V pra­vi­dlech prů­zku­mu se mimo jiné sta­no­vu­je, že výzkum­ník nesmí na své­ho hos­ti­te­le ani pro­mlu­vit, aby ho náho­dou neo­vliv­nil v roz­ho­do­vá­ní, kam půjde… A tak sko­ro celá polo­vi­na pří­bě­hu ply­ne více­mé­ně mlč­ky.

Izák roz­hod­ně není typem člo­vě­ka, kte­rý by kmi­tal po kuchy­ni. Tráví zde sice dost času, ale bez pohy­bu. Pro Folgeho pro­to prá­ce nepřed­sta­vu­je žád­nou dři­nu… Nakonec se ale samo­zřej­mě dá Izák s Folgem do řeči. Ale zdů­raz­ňu­ju, že do řeči; nedo­pad­ne to tak jako u jiné­ho hos­ti­te­le, kde ti dva začnou… To ale nebu­du pro­zra­zo­vat, při­šli bys­te totiž o jeden z těch lep­ších fór­ků.

Rozhodně neče­kej­te od Povídek z kuchy­ně kome­dii nabi­tou gagy; nebu­de­te se válet po zemi pod nápo­rem vti­pů. Čekejte ale jeden z těch fil­mů, u kte­rých máte po celou dobu leh­ký úsměv na tvá­ři. Určitě však najde­me ve fil­mu i nedo­ta­že­né myš­len­ky. Škoda, pro­to­že divák mož­ná oče­ká­vá, co se vyvi­ne napří­klad z „pri­mu“. Nakonec z toho zas tako­vá „udá­lost“ není a nápad vyprchá­vá jako­by do ztra­ce­na.

Co mě ješ­tě vyslo­ve­ně potě­ši­lo a co pod­po­ři­lo milou atmo­sfé­ru fil­mu, byl samot­ný závěr fil­mu. Když se podí­vá­me na film jako celek, chá­pe­me sice konec jako smut­ný, ale způ­sob, jakým se reži­sér na hony vzdá­lil kon­ci upla­ka­né­mu a melan­cho­lic­ké­mu pod­le mě zaslu­hu­je uzná­ní. A na konec se těš­te i z jiné­ho důvo­du. Po toli­ka minu­tách ve sně­hu a mra­zu totiž uvi­dí­te aspoň na chví­li i nor­ské jaro!

O filmu:

Web: Kitchen Stories
Režie: Bent Hamer
Scénář: Jörgen Bergmark, Bent Hamer
V hlav­ních rolích: Tomas Norström, Joachim Calmeyer, Bjorn Floberg, Gard B. Eidsvold, Leif Andrée, Lennart Jähkel, Reine Brynolfsson, Sverre Anker Ousdal, Trond Braenne
Švédsko/Norsko 2003, 95 minut

---

---