MIROSLAV ADAMEC (SCÉNÁŘ)

Jak vás napa­dl pří­běh fil­mu Přání k mání? A jak násled­ně scé­nář vzni­kal?

Když byla šéf­re­dak­tor­kou dět­ské sku­pi­ny České tele­vi­se Iva Procházková,  a to je už cca 14 let, vyprá­věl jsem jí, že by mě zají­mal pří­běh o dětech, kte­ré  se v dneš­ní době dosta­nou ke třem kou­zel­ným přá­ním ( kdo by tomu dnes!! věřil, že). Dvě pro­mar­ní a kolem toho tře­tí­ho se roz­pou­tá peklo. To je pro auto­ra výzva a mělo to hod­ně ver­zí, než se našla finál­ní podo­ba. Pak se měni­lo vede­ní tele­vi­ze, lát­ka spadla pod stůl, pak se hýba­lo se sto­ly, lát­ka se vyno­ři­la, dáva­ly se dohro­ma­dy pení­ze, pro­to­že lev­ně to točit by nemě­lo cenu. …Banální pří­běh vět­ši­ny čes­kých scé­ná­řů!

 Dostal se do scé­ná­ře něja­ký váš kon­krét­ní záži­tek z dět­ství?

Jasně, milo­val jsem v šest­ce Madlu a ona mi všech­ny moje dopi­sy roz­tr­ha­la na mís­tě, aniž by je čet­la. To s dneš­ní­mi SMS nejde udě­lat. Tehdy se kluk s lás­kou víc nadřel.

 Byl jste se podí­vat na natá­če­ní? Při kaž­dém natá­če­ní vždy dojde k nej­růz­něj­ším inter­pre­tač­ním posu­nům, pro­to­že kaž­dý vidí­me věci tro­chu jinak než ten dru­hý.  Co vás v tom­to smě­ru nej­víc pře­kva­pi­lo?

Mně na natá­če­ní pře­kva­pí vždyc­ky úpl­ně všech­no, hlav­ně kolik lidí je v pohy­bu kvů­li mým větič­kám. Překvapí mě pokaž­dé her­ci, že se doká­žou nau­čit ty tex­ty, pře­kva­pí mě, že ve štá­bu jsou všich­ni pro­fí­ci a vše tam fun­gu­je.  Kdyby byl život jako film, to by se teprv žilo ani točit by se to nemu­se­lo!

 Jak se vám spo­lu­pra­co­va­lo s Vítem Karasem?

Vítek je sku­teč­ně dob­rý reži­sér, spo­lu­pra­co­va­lo se mi s ním od začát­ku dob­ře, pak hůř, pak se i s lát­kou osa­mo­stat­nil a chyt­rý scé­náris­ta ví, kdy má odstou­pit a dou­fat že ten myš­len­ko­vý doros­te­nec pod reži­sé­ro­vým vede­ním dozra­je v dospě­lý pří­běh. Tak snad jsem byl chyt­rý ve správ­nou chví­li.

 Líbí se vám výtvar­né poje­tí fil­mu?

Líbí se mi výtvar­ná odva­ha, s jakou do toho výtvar­ní­ci s reži­sé­rem šli, pře­mýš­le­li jsme o tom, jak byl napří­klad udě­lán Karlík a továr­na na čoko­lá­du, nevě­řil jsem, že se něco tomu blíz­ké­ho může u nás povést. Jsme sko­ro to samý, ako­rát bez čoko­lá­dy!

 Měl jste jako dítě rád kou­zel­ní­ky?

Každý musí mít rád kou­zel­ní­ky, jest­li ne, ať se nechá vyšet­řit, bude to před­zvěst něja­ké závaž­né náfukóz­ní cho­ro­by.  Kouzla se pro svo­je vnou­ča­ta učím, jen­že nevy­dr­žím a vždyc­ky jim ten trik naprás­kám. Kromě toho věřím na čaro­dě­je se sku­teč­ný­mi kouz­ly a nej­víc ze vše­ho na zázra­ky!  K těm ale nepo­tře­bu­je­te ani kou­zel­ní­ky ani čaro­dě­je. Stačí je chtít vidět a zažít.

 Jde o rodin­ný film – pro jak sta­ré děti je pří­běh určen a co pod­le vás na fil­mu zaujme dospě­lé?

Je určen ješ­tě pro děti dět­ské a zatím nezblb­lé, tohle obdo­bí se láme cca ve 13. Je určen pro dospě­lé, kte­ří mají své vel­ké pro­blémy, aby zjis­ti­li, že to jsou jen pro­blém­ky.

 Jak vy osob­ně pro­ží­vá­te a sla­ví­te Vánoce? Věříte na vánoč­ní kouz­lo?

Mám je rád, pro­to­že všech­ny dár­ky naku­pu­je a atmo­sfé­ru vytvá­ří moje žena, já jenom spo­lupo­klí­zím, kon­zu­mu­ji, nepře­ká­žím a nepro­sa­zu­ju se.  Den se to dá vydr­žet. Když tak nad tím pře­mýš­lím, tak Vánoce ze vše­ho nej­víc dělá barev­ný balí­cí papír a jeho násled­né roz­tr­há­ní dět­ský­mi ruč­ka­mi a to jása­vé pře­kva­pe­ní v oku  (kro­mě tako­vých bana­lit, jako jsou kole­dy, hře­ji­vé rodin­né spo­le­čen­ství, třpyt napa­da­né­ho sně­hu, půl­noč­ní a nadě­je na víc svět­la…)

 Pokud bys­te měl jed­no přá­ní, jako má hrdi­na ve fil­mu Přání k mání, co bys­te si přál?

V jed­né ver­zi si zkou­šel hrdi­na sepsat všech­na přá­ní na papír: výlet k moři nebo mobil nebo tenis­ky nebo…zjistil jsem, že nej­čas­tě­ji si přál NEBO… tak já bych sobě a taky ostat­ním přál to jed­no:  Nebo na zemi!

---