Saw 2

Skládačkový vrah (Tobin Bell) zamkne do uza­vře­né­ho domu osm nešťast­ní­ků, jejichž úko­lem je dostat se ven dřív, než se nadý­cha­jí ner­vo­vé­ho ply­nu a zemřou. Musejí však být ostra­ži­tí - ces­ta ke svo­bo­dě je pose­ta smr­tí­cí­mi past­mi, kte­ré jim rafi­no­va­ný Skládačka při­chys­tal...

První díl Saw byl masiv­ním hitem a i přes­to, že stál pou­ze 1 mili­on dola­rů ve finá­le dohro­ma­dy vydě­lal mili­o­nů 100. I pro­to bylo hned jas­né, že série bude pokra­čo­vat. Musela se ovšem obe­jít bez reži­sé­ra Jamese Wana, kte­rý se roz­ho­dl věno­vat jiným pro­jek­tům. Režijní náhra­da poté při­šla v podo­bě Darrena Lynn Bousmana, kte­rý je v pod­sta­tě pro sérii Saw stej­ně důle­ži­tý jako tvůr­ci celé série James Wan a Leigh Whannell (kte­rý se za psa­cí stůl vrá­til i v rám­ci dru­hé­ho dílu).

Darren Lynn Bousman byl stej­ně jako James Wan u prv­ní­ho Saw debu­tan­tem. K Saw 2 se poté dostal vel­mi zají­ma­vým způ­so­bem. Bousman totiž napsal scé­nář k fil­mu, kte­rý měl nést název The Desperate. Ten ovšem stu­dio zamít­lo s tím, že až pří­liš pří­po­mí­ná prv­ní Saw. Jenomže záro­veň potře­bo­va­li náhra­du za Wana a záro­veň potře­bo­va­li pří­běh pro dru­hý díl. Producenti Mark Burg a Oren Koules tak Bousemanův scé­nář pou­ži­li jako zdro­jo­vý mate­ri­ál pro Saw 2. Právě na tom­to mís­tě tak Whannell vzal Bousemanův scé­nář a ve spo­lu­prá­ci s Wanem ho pře­pra­co­val do svě­ta Saw. Sám Bouseman ovšem pro­hlá­sil jed­nu věc - mezi jeho původ­ně plá­no­va­ným The Desperate a Saw 2 by divák roz­díl nena­šel. Všechny posta­vy, pas­ti a úmr­tí tak zůsta­li nepo­změ­ně­né a Bouseman se tak své­ho původ­ně plá­no­va­né­ho režij­ní­ho debu­tu v jis­té for­mě dočkal.

Kromě Whannella za psa­cím sto­lem se vrá­ti­la i vět­ši­na tvůr­čí­ho fil­mu z prv­ní­ho dílu. Kameraman David F. Armstrong, stři­hač Kevin Greutert a pře­de­vším skla­da­tel Charlie Clouser. Především ovšem naros­tl roz­po­čet. Časy, kdy Saw 1 stá­lo pou­hý 1 mili­on dola­rů byli dáv­no pryč, přes­to se ovšem roz­po­čet v rám­ci dru­hé­ho dílu navý­šil pou­ze na 4 mili­o­ny dola­rů. I přes­to ovšem tvůr­ci měli mno­hem lep­ší pod­mín­ky (iko­nic­ká lout­ka Billy už neby­la ovlá­da­ná rybář­ským háč­kem, ale byla čis­tě mecha­nic­ká) a Bousman, kte­rý se u režie zdr­žel v rám­ci série až do čtvr­té­ho dílu v pod­sta­tě se svým dru­hým dílem série navo­dil směr, kte­rým se série v budouc­nu vydá. Pasti byli bru­tál­něj­ší, zvra­ty se pokou­še­li být ješ­tě rafi­no­va­něj­ší a jako v pří­pa­dě kla­sic­ké­ho seque­lu se tvůr­ci roz­hod­li utrh­nout se ješ­tě více ze řetězů. A prá­vě na tom­to mís­tě při­chá­zí zásad­ní otáz­ka: Bylo to vlast­ně celé dob­ře?

Bousman sku­teč­ně navo­dil směr, kte­rý výsled­ně defi­nu­je celou sérii Saw. Nedá se mu poté upřít jedi­né - Bousman si jed­no­du­še umí pohlí­dat vizu­ál. Dvojka může do jis­té míry fun­go­vat jako soběstač­ný film, což v pod­sta­tě kore­spon­du­je s Bousmanovým pro­hlá­še­ní o tom, že by mezi původ­ním (ne Saw) scé­ná­řem a výsled­nou ver­zí nepo­znal roz­díl. Další díly už v tom­to ohle­du mají mno­hem výraz­něj­ší pro­blém, kro­mě pár odka­zů na udá­los­ti z před­cho­zí­ho dílu ovšem prv­ní Saw sku­teč­ně může fun­go­vat sám o sobě. A ve finá­le ani tak neva­dí to, že již po závě­ru prv­ní­ho fil­mu víme, kdo je Skládačkový vrah, ten WOW moment je jed­no­du­še pryč a Darren Lynn Bousman není James Wan. Navazovat na prv­ní Saw je už díky těm­to pod­mín­kám nepří­jem­né a i pro­to se dá ve finá­le říct, že je vlast­ně pře­kva­pi­vé, že je Saw 2 cel­kem sluš­ná zále­ži­tost.

Do jis­té míry vizu­ál­ní for­ma zůstá­vá - Saw 2 nepři­chá­zí o zbě­si­lý střih, pří­stup kame­ra­ma­na Davida Armstronga se nemě­ní a cel­ko­vě je Saw 2 ve svém pokra­čo­vá­ní stej­ně tak depre­siv­ní podí­va­nou jako prv­ní film. Horší je to i díky tomu, že ten­to­krát jsou pas­ti sku­teč­ně bru­tál­něj­ší a to tako­vým způ­so­bem, že se nedě­jí mimo záběr. Právě až od doby vydá­ní Saw 2 nastu­pu­je pří­stup k sérii od mno­ha lidí, kte­ří sérii Saw ozna­ču­jí za tor­tu­re por­no. Bousmanův scé­nář je ovšem o pozná­ní méně chytřej­ší než v pří­pa­dě prv­ní­ho fil­mu, finál­ní zvrat je o pozná­ní méně fun­gu­jí­cí než v pří­pa­dě prv­ní­ho fil­mu (a pře­de­vším už tolik nepře­kva­pí) a cel­ko­vě se u Saw 2 divák tak tro­chu nezba­ví poci­tu nasta­vo­va­né kaše. Na dru­hou stra­nu se ovšem dá říct, že šlo celé Saw 2 nato­čit o pozná­ní hůř.

Saw 2 má blíž ke kla­sic­ké­mu sla­sher horo­ru. Na roz­díl od prv­ní­ho fil­mu film už postrá­dá pří­tom­nost detek­tiv­ní podí­va­né (pře­de­vším už pro­to, že je iden­ti­ta Skládačkového vra­ha nejen od kon­ce prv­ní­ho dílu proflák­nu­tá, ale tvůr­ci jí při­po­me­nou v pod­sta­tě v samot­ném úvo­du) a ani jako psy­cho­lo­gic­ký horor to už nefun­gu­je tak solid­ně. Především i pro­to, že děj prv­ní­ho fil­mu se točil kolem dvou postav, kte­ré spo­lu muse­li strá­vit jeden čas v jed­né uza­vře­né umý­vár­ně a šlo jim o život. V pří­pa­dě dru­hé­ho fil­mu se pří­běh točí kolem 8 lidí, kte­ří se pro­chá­ze­jí kolem domu plné­ho pas­tí. Shawnee Smith je jako Amanda sice nadá­le po prv­ním díle vel­mi solid­ní, zby­tek jejich herec­kých kole­gů ovšem zřej­mě pod­ce­nil návštěv­nost vyso­ké ško­ly. Ano, ani Leigh Whannell nebyl v prv­ním Saw pří­kla­dem nebes herec­kých výko­nů, přes­to šlo ovšem ale­spoň o sym­pa­tic­kou posta­vu a z Whannella šla do jis­té míry cítit i jis­tá for­ma sna­hy. Tady to celé do jis­té míry půso­bí tak, že se nikdo z pro­ta­go­nis­tů hlav­ní pas­ti fil­mu nesna­ží jen pro­to, že jde pře­ce o horor. A to je zásad­ní chy­ba. Postavy navíc nejsou sym­pa­tic­ké a ani kdo­ví­jak pro­kres­le­né a kro­mě Amandy vám na roz­díl od Gordona a Adama z prv­ní­ho fil­mu v hla­vě jed­no­du­še nikdo nezů­sta­ne.

Přesto se na herec­ké výko­ny v Saw 2 nedá vylo­že­ně nadá­vat. Takový Donnie Wahlberg je jako Eric Matthews vel­mi fajn, pře­de­vším ale více pro­sto­ru dostá­vá Tobin Bell jako Skládačkový vrah. O tom­to vra­ho­vi se dozví­dá­me mno­hem více a do jis­té míry to fun­gu­je. John Kramer se více odha­lu­je jako slo­ži­tá per­so­na, kte­rá to sice do jis­té míry mys­lí celé dob­ře, přes­to je v posta­vě Kramera mož­né nalez­nout růz­né zna­ky psy­cho­pa­tie a pokry­tec­tví. Už v prv­ním Saw se dalo nad men­ta­li­tou Skládačkového vra­ha uva­žo­vat, dvoj­ka ale zvý­raz­ňu­je pro­blém, kte­rý se dal­ším a dal­ším dílem stá­vá výraz­něj­ší a výraz­něj­ší. Jak má vlast­ně divák Kramerovu ide­o­lo­gii vní­mat a do jak vel­ké míry jde vlast­ně o anti­hr­di­nu se zvlášt­ním morál­ním kom­pa­sem?

Už úvod­ní past nazna­čí směr, kte­rým se pokra­čo­vá­ní Saw vydá. A i zde začí­ná poma­lý pokles v rám­ci chyt­ros­tí série. V pří­pa­dě Saw 2 se sice ješ­tě nedá mlu­vit o momen­tu, kdy by byli vymyš­le­né pas­ti totál­ně směš­né, přes­to co se týče kre­a­ti­vi­ty v oblas­ti pas­tí nepat­ří Saw 2 mezi kdo­ví­ja­ké per­ly. Úvodní scé­na nebo stře­la skrz kukát­ko mož­ná snad­no zůsta­nou v pamě­ti, jinak se ovšem Saw 2 v rám­ci série neza­pi­su­je kvů­li kre­a­ti­vi­tě v oblas­ti vymýš­le­ní pas­tí. Na dru­hou stra­nu ovšem Saw 2 dělá na roz­díl od svých pokra­čo­vá­ní mno­ha věcí dob­ře.

Bousman si nejen umí pohlí­dat vizu­ál, ale do jis­té míry se mu poda­ři­lo napo­do­bit pří­stup Wana. V jejich pří­stu­pech jde sice najít výraz­né odliš­nos­ti, přes­to se Bousman pro­je­vil jako talent, kte­rý éru pokra­čo­vá­ní Saw nastar­to­val důstoj­ným smě­rem. David Armstrong se díky vyš­ší­mu roz­počtu mohl za kame­rou více vyřá­dit, iko­nic­ký hudeb­ní motiv Charlieho Clousera nikdy nezkla­me a stři­hač Kevin Greutert jed­no­du­še nezkla­mal. Problém byl jen mož­ná v tom, že Saw 2 dora­zil jen rok po pre­mi­é­ře prv­ní­ho fil­mu a násle­du­jí­cí díly vždy násle­do­va­li rok poté až do roku 2010 a Saw VII, kte­rý sérii na jis­tou dobu ukon­čil. V pří­pa­dě Saw 2 se tvůr­ci pokou­še­li ješ­tě více roz­pra­co­vat posta­vu Johna Kramera, před­sta­vit ty rafi­no­va­něj­ší pas­ti a zvra­ty a pře­de­vším nasta­vit dějo­vý arch, kte­rý tvůr­cům vydr­ží ješ­tě něko­lik let. Zatím co je do jis­té míry mož­né Saw 2 sle­do­vat bez uvě­do­mě­ní si návaz­nos­ti na prv­ní film (nepo­lí­be­ný divák tak ve finá­le jen nepo­zná posta­vu Kerryové, identi­tu Dr. Gordona nebo důle­ži­tost umý­vár­ny), násle­du­jí­cí díly Saw je už prak­tic­ky nemož­né sle­do­vat bez vzpo­mí­nek na před­cho­zí fil­my. Přesto Bousman nave­dl sluš­ný směr, kte­rý do jis­té míry fun­go­val a i přes o pozná­ní méně zají­ma­vý děj, o pozná­ní méně šoku­jí­cí zvrat a o pozná­ní méně WOW záži­tek nato­čil důstoj­né pokra­čo­vá­ní.

Saw 2 je sluš­ná zále­ži­tost, kte­rá se ovšem po vzo­ru vět­ši­ny pokra­čo­vá­ní sna­ži­la být vět­ší, přes­to v tom selha­la. I kvů­li tomu, že Wanův styl jed­no­du­še v pří­pa­dě prv­ní­ho fil­mu sehrál vel­kou roli, Bousman tu nepří­jem­nou atmo­sfé­ru již nena­vá­zal tak solid­ně jako prá­vě Wan a ve všech ohle­dech je Saw 2 o pozná­ní méně zají­ma­vou zále­ži­tos­tí než v pří­pa­dě prv­ní­ho fil­mu. Ať už v rám­ci postav, v rám­ci tajem­na nebo rám­ci kre­a­ti­vi­ty. Rozpočet sice naros­tl, Wan ovšem za o pozná­ní men­ší roz­po­čet nato­čil více zají­ma­vou podí­va­nou. Přesto je Saw 2 urči­tě důstoj­né pokra­čo­vá­ní, kte­ré mini­mál­ně slou­ži­lo jako sluš­né nakopnu­tí nové éry série Saw.......

Trailer:

Verdikt: 3 z 5

---

Photo © Lions Gate Films Inc. / Twisted Pictures

---

---