Žiješ jenom dvakrát - Jediná Bondovka, kde uvidíte ruce Jana Wericha.

James Bond (Sean Connery) se taj­ně vydá­vá do Japonska, pro­to­že Zemi hro­zí 3. svě­to­vá vál­ka. Z oběž­né dráhy kolem pla­ne­ty totiž zmi­ze­la ame­ric­ká dru­ži­ce i s posád­kou a stej­ný osud potká i kos­mo­nau­ty ze Sovětského sva­zu. Ohrožuje to křeh­ké vzta­hy mezi super­vel­mo­ce­mi. Agentu 007 nezbý­vá, než roz­krýt tajem­ství obří sop­ky. Málokterá země však skrý­vá pro cizí­ho agen­ta tolik nej­růz­něj­ších nebez­pe­čí jako Japonsko. Bond ten­to­krát pomoc míst­ní půvab­né ženy oprav­du potře­bu­je...

Žiješ jenom dva­krát v hie­rar­chii všech bon­do­vek před­sta­vu­je zásad­ní moment, kte­rý se stal násled­ně pro sérii jed­nou za čas standardem- Šlo totiž o prv­ní film po kte­rém v násle­du­jí­cím fil­mu James Bond změ­nil tvář- Ano, Sean Connery se po násle­du­jí­cím fil­mu V taj­ných služ­bách její­ho veli­čen­stva ješ­tě vrá­til ve fil­mu Diamanty jsou věč­né a o pár let poz­dě­ji také v neo­fi­ci­ál­ní bon­dov­ce Nikdy neří­kej nikdy (což je vlast­ně rema­ke Thunderballu), teh­dy ale pla­ti­lo, že bude Žiješ jenom dva­krát posled­ní Conneryho film v roli Jamese Bonda. A v tomhle pří­pa­dě šlo pronést frá­zi o tom, že se Connery roz­lou­čil ve vrchol­né for­mě.

Pro reži­sé­ra Lewise Gilberta šlo o prv­ní bon­dov­ku v jeho kari­é­ře (poz­dě­ji se ješ­tě vrá­til v rám­ci bon­do­vek Agent, kte­rý mne milo­val a Moonraker) a nato­čil teh­dy po Goldfingerovi nej­lep­ší bon­dov­ku. Žiješ jenom dva­krát je vel­ko­le­pá, epic­ká a napros­to poci­to­vě vta­hu­jí­cí bon­dov­ka, kte­rá před­vá­dí to nej­lep­ší ztvár­ně­ní Bondova dost mož­ná nej­slav­něj­ší­ho protivníka- Ernst Stafro Blofelda.

Stačilo málo a Žiješ jenom dva­krát málem mělo vel­mi výraz­nou čes­kou stopu- Původně si totiž měl roli zápo­rá­ka Blofelda, jehož pří­tom­nost byla patr­ná už v rám­ci série před­tím zahrát sám Jan Werich. Werich natá­čel 5 dní a ve fil­mu jsou v jed­nom zábě­ru vidět jeho ruce, háček byl ovšem v tom, že Werich nefun­go­val jako ide­ál­ní zápo­rák, ale spíš jako hod­ný strejda (jis­té pří­běhy ovšem tra­du­jí, že si Werich nako­nec ve fil­mu neza­hrál kvů­li nátla­ku KSČ) a tak byl nahra­zen tou nej­lep­ší mož­nou náhradou- Donaldem Pleasencem!

Pleasence si Blofelda zahrál pou­ze jed­nou a přes­to se stal tou nej­lep­ší a nej­zná­měj­ší inkar­na­cí veli­te­le orga­ni­za­ce Spectre. I díky tomu­to padou­cho­vi má Žiješ jenom dva­krát oprav­du napí­na­vý nádech a scé­na kdy se Bond a Blofeld koneč­ně setká­va­jí tvá­ří v tvář do vel­ké míry fun­gu­je prá­vě díky Pleasenceovi. Blofeld za celou his­to­rii bon­do­vek vystří­dal dohro­ma­dy více před­sta­vi­te­lů než samot­ný Bond, Pleasence ale přes­to dodnes zůstá­vá tím nej­lep­ším.

Celkový nápad zasa­dit dění do Japonska byl veli­ce dob­rý nápad. Žiješ jenom dva­krát je v tomhle ohle­du dost mož­ná jed­na z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších bon­do­vek, kte­rá sice opět před­sta­vuj­te tra­de­mar­ky před­sta­ve­né pře­de­vším v Goldfingerovi, ale přes­to půso­bí svě­žím dojmem.

Jsou tu nin­jo­vé, výbor­ná sek­ven­ce s vrtu­l­ní­ky a pře­de­vším ta napros­to úžas­ná výpra­va vět­ši­nu času pra­me­ní­cí z japon­ské­ho pro­stře­dí. Žiješ jenom dva­krát je do roku 1967 dost mož­ná vizu­ál­ně nej­krás­něj­ší bon­dov­kou a stej­no­jmen­ná píseň Nancy Sinatry pat­ří mezi nej­lep­ší bon­dov­ské son­gy všech dob.

Jako na vět­ši­ně star­ších bon­do­vek se na Žiješ jenom dva­krát mož­ná pode­psal zub času, přes­to je ale Žiješ jenom dva­krát sku­teč­ně před­sta­vu­je dru­hou nej­lep­ší bon­dov­ku ze 60. let. Tempo mož­ná ze začát­ku tolik nefun­gu­je a prak­tic­ké efek­ty vyu­ži­té pro faleš­né rake­ty zestár­li veli­ce směš­ným způ­so­bem. Přesto jde ale pořád o bra­vur­ní bon­dov­ku, kte­rá teh­dy sku­teč­ně pro Conneryho před­sta­vo­va­la tu nej­lep­ší mož­nou roz­luč­ku. Jenom ško­da, že se Connery nako­nec pře­ce jen nechal poz­dě­ji zlá­kat na návrat. A že si Guy Hamilton (reži­sér nej­lep­ší Conneryho bon­dov­ky Goldfinger) u Diamanty jsou věč­né nevy­bral lep­ší chvil­ku. Ale to je zase jiný pří­běh.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © United Artists Corporation

---