Halloween končí

Po roce je tu zase říjen, svá­tek Halloween za dveř­mi, no a s ním je tu i nový horor s Michaelem Myersem, kte­rý na sebe ten­to­krát nene­chal dlou­ho čekat.

Možná by bylo lep­ší to for­mu­lo­vat jinak – posled­ní díl této sla­she­ro­vé tri­lo­gie zvlá­dl David Gordon Green spatlat za nece­lý rok. Zatímco jeho před­chůd­ce, Halloween Kills, na sebe nechal čekat dlou­hé dva roky a stej­ně skli­dil tunu kri­ti­ky, Halloween Ends pořád­ně šlápnul na plyn. Přemýšlím jen, jaký myš­len­ko­vý pochod k tomu reži­sé­ra dove­dl. Řekl si snad Green, že byla dvoj­ka tak roz­pa­či­tě při­ja­ta pro­to, že se lidé dur­di­li, že na ni muse­li dva roky čekat? No, kvů­li tomu to oči­vid­ně neby­lo, pro­to­že pokra­čo­vá­ní, kte­ré nám letos 13. říj­na D. G. Green naser­ví­ro­val, na sebe sice neda­lo dlou­ho čekat, zato je ale napros­to tra­gic­ké. Když jsem mlu­vil o tom, jak She-Hulk abso­lut­ně nero­zu­mí kome­dii, tak – všech­na čest – nový Halloween jí rozu­mí doce­la dob­ře. Jedná se tedy o tako­vou níz­ko­roz­počto­vou tragi­ko­me­dii o dvou vydě­děn­cích v jed­nom zapa­dá­ko­vě, kte­ré při­ve­de dohro­ma­dy úsměv­ný scé­nář, načež se oba ura­zí na celý svět a uma­nou si spá­lit měs­to Haddonfield až k zákla­dům, což se teda sice nako­nec nesta­ne, ale v kaná­le se pro­bu­dí hiber­nu­jí­cí Pennywise... respek­ti­ve Michael Myers a ten vtě­lí část svo­jí duše do...

Jo, bude to ješ­tě zají­ma­vý, to mi věř­te. Ačkoli prv­ní polo­vi­nu sto­pá­že to spíš při­po­mí­ná praš­tě­nou rea­li­ty show. Kdybych to měl porov­nat s ostat­ní­mi díly tri­lo­gie, tak tenhle je roz­hod­ně nej­slab­ší, prv­ní­mu nesa­há ani po paty a dvoj­ka ale­spoň před­ved­la fun­gu­jí­cí dějo­vou archu a nápa­di­tý gore. To Halloween Ends si o něja­kém ozna­če­ní „sla­sher“ může nechat jen znát. Několik zabi­tí tu sice je, ale všech­ny jsou pro­ve­de­ny způ­so­bem, jako by film točil něja­ký líný ama­tér. Uvažte při­tom, že všech­ny tři novo­do­bé rebo­o­ty nato­čil ten­týž reži­sér! Kdybych si měl odmys­let svo­ji lás­ku k sta­rým, navrá­ti­vším posta­vám (Michael a Laurie), tak řek­nu, že jedi­né, co na celém fil­mu doo­prav­dy sto­jí za to, je úžas­ná nad­ča­so­vá zněl­ka Johna Carpentera, kte­rá pros­tě neo­mr­zí. Tu jsme si ale bohu­žel také moc neu­ži­li, pro­to­že přes všech­ny ty plyt­ké roz­ho­vo­ry a vaře­ní halloween­ských bochán­ků na vraž­dě­ní moc nezbyl čas. Jinak herec­ké výko­ny bych řadil do prů­mě­ru, nic co by divá­ka mělo zne­po­ko­jo­vat, či uspo­ko­jo­vat.

Byl jsem lehce zasko­če­ný, že tu má Laurie a její pří­tel vel­mi málo pro­sto­ru. Místo nich se na výslu­ní dosta­ly zce­la nové posta­vy, což jis­tě bylo nezbyt­né, pro­to­že jich vět­ši­na minu­le umře­la, ale klid­ně moh­ly mít méně pozor­nos­ti. Zejména se mi nelí­bi­lo, jaké psí kusy tu Green vyvá­dí s Myersem a vůbec to, jak navá­zal na před­cho­zí díl a ani nevy­svět­lil Myersovu mož­nou nesmr­tel­nost. Sám si to minu­le zava­řil a radě­ji od toho dal ruce pryč. Jenže to, s čím při­šel ten­to­krát, je mož­ná ješ­tě hor­ší než jeho před­cho­zí nápad. Považte sami. Já jsem hlav­ně rád, že už nebu­de čtyř­ka.

Nemístná poznám­ka: „Možná jsem byl na Michaela v hod­no­ce­ní troš­ku vlíd­něj­ší, než na jiné vra­hou­ny bez moti­vu. Na roz­díl od výše recen­zo­va­né­ho fil­mu to má své raci­o­nál­ní vysvět­le­ní. Včera jsem dokou­kal She-Hulk. Vezměte si to takhle: kdy­bys­te jed­li půl roku ples­ni­vé maso, taky si pak ješ­tě rádi smls­ne­te na koči­čí suši­ně, nemám prav­du?“

3,5/10

---

---