Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna

Že se posled­ní díl Pirátů v Cannes nelí­bil? Možná ho tam bra­li pří­liš váž­ně. Třeba už zapo­mně­li, že se toho od prv­ní­ho dílu zas tolik nezmě­ni­lo, kro­mě výmě­ny her­ců a záplet­ky. Nejspíš se pří­liš sou­stře­di­li na děj, od kte­ré­ho dokon­ce oče­ká­va­li logič­nost a smys­lu­pl­nost. Možná jim nesta­či­ly vtip­né výstu­py Jacka, cha­risma Barbosy a roz­to­mi­lé šišlání Angelici. V tom pří­pa­dě vůbec nechá­pu, proč se na Piráty díva­li.

Připravíte-li se na to, že jde­te na Piráty z Karibiku, že chce­te vidět hlav­ně vtip­né scé­ny s Deppem, cha­risma­tic­ké výstu­py Barbossy a obmě­nu v hlav­ní žen­ské roli v podo­bě půvab­né Penelopé Cruz, čeká vás v kině doce­la pří­jem­ný záži­tek. Není občas na ško­du na dvě hodi­ny vypnout a sle­do­vat pitvo­ře­ní Johnnyho Deppa, na kte­rém je oprav­du hod­ně vidět, že ho role Jacka Saprrowa neu­vě­ři­tel­ně baví. Skoro vás tím svým nad­še­ním skrz plát­no naka­zí.

Všechny ty nega­tiv­ní ohla­sy, kte­ré na Piráty zazní­va­jí, pra­me­ní z cel­ko­vé­ho nepo­cho­pe­ní, o co tvůr­cům šlo. Za prv­né: vydě­lat pení­ze, za dru­hé: poba­vit divá­ky. Obojí se doce­la daří. I když bude­te zatvr­ze­lý odpůr­ce Pirátů (jste-li, radím vám upřím­ně, nechoď­te na to) najdou se scé­ny, při kte­rých vám mini­mál­ně ucuk­nou kout­ky. Neříkejte mi, vy cyni­ko­vé, že jste se neza­smá­li u scé­ny s krá­lov­ský­mi větr­ní­ky?

Penelopé Cruz jako dáv­ná Jackova lás­ka a dce­ra nej­o­hav­něj­ší­ho pirát­ské­ho lot­ra, jaké­ho kdy tato země pozna­la, není jen pou­há ozdo­bič­ka. Je to plno­hod­not­ný par­ťák. Je ener­gic­ká, šar­mant­ní a sálá z ní živo­čiš­nost. Přesně jak se na pirát­skou dcer­ku slu­ší. Jako ozdo­by jsou tu roze­se­ty moř­ské pan­ny. Zejména pak ta hlav­ní, Siréna v podá­ní špa­něl­ské model­ky Astrid-Berges Frisbey. Celý film se tvá­ří smut­ně a občas zasy­čí. Její zachrán­ce Filip, věří­cí mla­dík, nevá­há strh­nout svr­šek a poskyt­nou jej poho­to­vě své moř­ské pan­ně. Tato linie pří­bě­hu je abso­lut­ně neza­jí­má. Dozvíme se z ní pou­ze to, že i bes­ti­ál­ní moř­ská pan­na může mít lid­ské poci­ty a při­spě­chat na pomoc ve chví­li nej­těž­ší. Mořské pan­ny tady oprav­du nejsou popsá­ny tak, jak jsme byli zvyklí od Andersena. Tímto milost­ným sple­ten­cem se zřej­mě tvůr­ci sna­ži­li vypl­nit díru, kte­rá nasta­la po odcho­du Elizabeth a Willa. Jenže jejich milost­né vzpla­nu­tí bylo ale­spoň uvě­ři­tel­né a živo­ta­schop­né.

Černovous jako nová hlav­ní posta­va, vyvrhel nej­vět­ších roz­mě­rů, ved­le kte­ré­ho vypa­dá Davy Jones ze tře­tí­ho dílu jako míru­mi­lov­ný tvo­rek, co se řád škád­lí svý­mi cha­padly, vyza­řu­je hrů­zu a roz­sé­vá smrt kudy cho­dí. Neštítí se oprav­du niče­ho. Obětoval by si svou dce­ru, bylo by to potře­ba. Mezi jeho záli­by pat­ří mimo­cho­dem také oži­vo­vá­ní mrt­vol. Zvláštní chla­pík.
Filmaři si opět veli­ce pěk­ně pohrá­li s fil­mo­vý­mi tri­ky. Loď Černovouse, kte­rou doká­že ovlá­dat pomo­cí své­ho meče a vlast­ně pomo­cí vůle, kde lano­ví oží­vá a omo­tá­vá se jako had kolem námoř­ní­ků, to je jeden z mno­ha veli­ce pove­de­ných tri­ků. Co ztrá­cí Piráti na záplet­ce, sluš­nou měrou vyva­žu­jí prá­vě tyto pasá­že. K dal­ším pove­de­ným kous­kům pat­ří Perla v lah­vi. A nechy­bí ani otrav­ná nesmr­tel­ná opič­ka…

Prvoplánově půso­bí ovšem efek­ty „děla­né“ do 3D ver­ze. Na 3D ver­zi jsem odmít­la jít, za prvé: ze 3D nejsem nijak zvlášť une­še­ná a za dru­hé: odmí­tám poslou­chat skře­ho­tá­ní něja­kých čes­kých her­ců, když se dívám na zahra­nič­ní film! (Divím se, oprav­du se divím, že čeští divá­ci v kině tole­ru­jí tako­vou neho­ráz­nost, tako­vé prz­ně­ní fil­mů!) Dívat se na Johnnyho Deppa jak skrz něj pro­mlou­vá tře­ba Saša Rašilov? To je jako dostat pou­ze polo­vič­ní por­ci.. nezá­le­ží jen na tom, jak se her­ci pohy­bu­jí. Jejich hla­so­vý pro­jev je důle­ži­tá strán­ka jejich výko­nu. Tak nevím, proč by mě o ní měl někdo okrá­dat.
Takže máchá­ní mečem smě­rem k divá­ko­vi, nesmy­sl­ně dlou­hé nájezdy někte­rých scén… to je daň, kte­rou my nor­mál­ní divá­ci musí­me pla­tit za to, že někdo chce vidět 3D ver­zi.

Ze čtvr­té­ho pokra­čo­vá­ní pirát­ské série oprav­du sálá nad­sáz­ka. Kdo si toho nevši­ml je sle­pec nebo igno­rant. Rob Marshall se ujal režie a vytvo­řil sluš­nou jízdu. Je to dob­ro­druž­ný film ne psy­cho­lo­gic­ký thriller.
A navíc dosta­ne­te not­nou dáv­ku vti­pu a iro­nie. Sebeironie, pro upřes­ně­ní. Nebo my chce­te namlu­vit, že scé­na s Barbossou chy­ta­jí­cí­ho žab­ku je tam z jiné­ho důvo­du?
V tom­to dílu nad­sáz­ka fun­go­va­la. Obávám se ale, že pokud se dočká­me pokra­čo­vá­ní (jako že to vypa­dá prav­dě­po­dob­ně), nebu­de ten­to styl v dal­ším díle žádou­cí. Veškerý poten­ci­ál totiž už čtvr­tý film vyčer­pal.  Pátý, nato­če­ný v podob­ném duchu, to by byla tepr­ve kata­stro­fa.

Vedle Jacka Saprrowa je beze­spo­ru nej­dů­le­ži­těj­ší a divác­ky neob­lí­be­něj­ší posta­va kapi­tá­na Barbossy v podá­ní cha­risma­tic­ké­ho Geoffreyho Rushe. Dokonce i s pud­rem na tvá­ři a paru­kou, ve služ­bě krá­lov­ské­ho námoř­nic­tva má své sta­ré kouz­lo a šarm. Jeho herec­tví není těž­ko­pád­né. Jackovy výstu­py jsou v jis­tých momen­tech už na hra­ni­ci sne­si­tel­nos­ti, ale Barbossa pořád vystu­pu­je se stej­nou leh­kos­tí. Dokonce i když si se zalí­be­ním krá­jí jablíč­ko k sní­da­ni. (Vzpomeňte na prv­ní díl, Barbossa milu­je jablíč­ka.)
Z původ­ní­ho obsa­ze­ní bohu­žel zmi­zel i jed­no­o­ký pirát a jeho kum­pán. V před­cho­zích dílech se prá­vě oni sta­ra­li o vtip­né scé­ny.
Osvědčená hud­ba Hanse Zimmera zůsta­la téměř nezmě­ně­ná, stá­le se stej­ný­mi hlav­ní­mi moti­vy. Když je to dob­ré, proč to měnit.

Oficiální strán­ka na you­tu­be je oprav­du sluš­ně vyba­ve­na scé­na­mi z fil­mů. Propagační kam­paň je až moc mega­lo­man­ská. Možná je to mega­lo­ma­nií vlast­ní pro­du­cen­tu Jerrymu Bruckheimerovi. Já měla štěs­tí, že jsem si tato videa před návště­vou kina nepus­ti­la. Kdo tu chy­bu udě­lal, seděl v sále nej­spíš poně­kud zkla­mán. To nej­lep­ší a čas­to nej­vtip­něj­ší totiž již viděl. Kde jsou ty časy, kdy sta­čil jeden trai­ler…

Komu se líbi­ly před­cho­zí díly, komu se stá­le ješ­tě neza­jí­dá komic­ký běh Johnnyho Deppa, kdo se těší na barev­nou jízdu a film přes­ně děla­ný na odre­a­go­vá­ní, ten si nový díl Pirátů z Karibiku s podti­tu­lem Na vlnách podiv­na oprav­du uži­je. I když se občas na těch podiv­ných vlnách sám při sle­do­vá­ní ocit­ne. Přehnanost někte­rých scén a hlav­ně trou­fa­lost reži­sé­ra je mís­ty až k neu­vě­ře­ní.

 

 

---

---