Vrah naoko - sexy temná komedie (recenze)

Novinka od Richarda Linklatera, reži­sé­ra fil­mů jako Zmatení a omá­me­ní, Škola roc­ku či tri­lo­gie Před úsvitem/Před soumrakem/Před půl­no­cí, dnes při­stá­la na Netflixu. Děj se točí oko­lo uni­ver­zit­ní­ho pro­fe­so­ra a faleš­né­ho nájem­né­ho vra­ha (Glen Powell), kte­rý spo­lu­pra­cu­je s poli­cií a pomá­há odchy­tá­vat lidi, kte­ří se objed­ná­va­jí vraž­dy. Jednoho dne se však zami­lu­je do své kli­ent­ky (Adria Arjona), a to spus­tí řetě­zec pro­blé­mů a nepří­jem­ných udá­los­tí.

Zařazení toho­to fil­mu mezi roma­tic­ké kome­die mi při­jde zvlášt­ní. Jedna recen­ze dokon­ce film ozna­či­la za akč­ní roman­tic­kou kome­dii a to už vůbec nepla­tí, v prv­ní řadě pro­to­že ve fil­mu není prak­tic­ky žád­ná akce. Komedie to je, ale občas až tro­chu čer­ná, roman­tic­ké to také je, ale mís­ty tro­chu zvrá­ce­ně, a navíc se zde obje­vu­jí také prv­ky moder­ní­ho noi­ru atd. Tento film si zkrát­ka vypůj­ču­je prv­ky z růz­ných žánrů (ano, včet­ně roman­tic­ké kome­die) a dál s nimi pra­cu­je a sta­ví na nich spíš než aby do nich vylo­že­ně pat­řil.

Řekli jsme si, co film není, a teď co film je - je to jeden z nej­lep­ších fil­mů roku. Nenáročný ale chyt­rý, pří­jem­ný a zábav­ný. Linklater coby reži­sér je  plné for­mě a jeho prá­ce je svě­ží a řeme­sl­ně dob­ře zvlád­nu­tá. Při psa­ní scé­ná­ře ten­to­krát spo­jil síly s hvězdou kopro­du­cen­tem fil­mu Glenem Powellem, a výsle­dek jejich spo­lu­prá­ce mě roz­hod­ně potě­šil, a dou­fám, že se Powell do někte­ré­ho ze svých pro­jek­tů neza­po­jil popr­vé a napo­sle­dy. Příběh má pár dob­rých zvra­tů, někte­ré z nich jsou sice asi před­ví­da­tel­né, ale stej­ně fun­gu­jí dob­ře, a jiné se tak nějak při­kra­dou a pře­kva­pí. Stopáž dosa­hu­je sko­ro dvou hodin, a vůbec tak nepů­so­bí - sviž­né tem­po, pří­jem­ná ener­gie, a navíc che­mie dvou hlav­ních pro­ta­go­nis­tů člo­vě­ka oka­mži­tě lapí a nepus­tí. A samo­zřej­mě ten fakt, že film je zalo­žen na sku­teč­ném pří­bě­hu (ačko­liv si pro jeho potře­by scé­náris­té leda­cos při­mys­le­li) jej činí ješ­tě zají­ma­věj­ším.

Glen Powell se před pár lety zje­vil zdán­li­vě odni­kud. Hraje sice již dlou­ho, popr­vé se před kame­rou obje­vil před 20 lety jako dítě ve fil­mu Spy Kids 3-D a mihl se napří­klad i ve fil­mu Temný rytíř povstal od Christophera Nolana, ale mezi áčko­vé hvězdy jej vystře­lil tepr­ve dru­hý Top Gun v roce 2022 a loň­ský roman­tic­ký mega­hit S tebou nikdy, kde zazá­řil po boku Sydney Sweeney. A osob­ně jsem rád, že se do něj Hollywood zami­lo­val, pro­to­že v době měn­cí­ho se fil­mo­vé­ho prů­mys­lu, kdy máme nedo­sta­tek nových fil­mo­vých hvězd, potře­bu­je­me her­ce jako je prá­vě Glen - cha­risma­tic­ký, pří­jem­ný, zvlá­dá polo­hy od akce před dra­ma po roman­ti­ku, a vybí­rá si zají­ma­vé pro­jek­ty (a v tom­to pří­pa­dě je i spo­lu­vy­tvá­ří). V tom­to fil­mu je pak veli­ce zábav­ný, sym­pa­tic­ký, a pří­le­ži­tost zahrát i, byť vždy jen na chvil­ku, celou řadu růz­ných, pro­gre­siv­ně bláz­ni­věj­ších postav, vyu­ží­vá napl­no a s pře­hle­dem. Snad jen roz­díl mezi Garym a Ronem ‚jeho hlav­ní­mi iden­ti­ta­mi v tom­to fil­mu, mohl ješ­tě více zví­raz­nit - nepře­há­nět to, jen troš­ku při­dat. Dobře fun­go­va­lo také to, jak téma­ta, kte­rá se stu­den­ty pro­bí­ral jakož­to pro­fe­sor Gary, zrcadli­la jeho život v roli zabi­já­ka Rona. Mimochodem, nemohl jsem se zba­vit poci­tu, že kdy­by ten­to film vzni­kl před něko­li­ka lety, zahrál by si Powellovu roli býva­lý Captain America Chris Evans, kte­rý je teď v té fázi kari­é­ry, že tako­vý­to film doce­la potře­bu­je.

A po boku Powella se obje­vu­je Adria Arjona, a je skvě­lá jako vždy. Jsem rád, že její role v nechval­ně pro­slu­lém Morbiusovi, fil­mu, kte­ré­mu se v kinech poda­ři­lo pro­pad­nout hned dva­krát, je její kari­é­ra na správ­né tra­jek­to­rii. Od fan­tas­tic­ké­ho Star Wars seri­á­lu Andor přes prá­vě tenhle film až po zatím skvě­le hod­no­ce­ný fes­ti­va­lo­vý sní­mek Los Frikis, Adria teď zaží­vá vlnu skvě­lých pro­jek­tů, a čas­to je dokon­ce jejich nej­lep­ší sou­čás­tí. A i v tom­to fil­mu napros­to září. Svou posta­vu, Madison, hra­je výbor­ně, a čím více se toho o její posta­vě dozví­dá­me a čím více jejích strá­nek vidí­me, tím lep­ší se retrospek­tiv­ně její výkon jeví. Dokáže být napros­to odzbro­ju­jí­cí, půso­bit mile a nevin­ně a vzá­pě­tí jedo­va­tá a nebez­peč­ná, a všech­ny tyto i dal­ší polo­hy zvlá­dá na výbor­nou. A, jak již bylo řeče­no, s Glenem má prvotříd­ní che­mii, jis­kry mezi nimi léta­jí od jejich prv­ní­ho setká­ní až do závě­ru fil­mu, a tvo­ří spo­lu cha­risma­tic­ké sexy jádro celé­ho fil­mu.

Škoda jen, že se ten­to film pořád­ně nedo­stal do kin, ovšem když se podí­vá­me na letoš­ní kasov­ní čís­la, asi by stej­ně neu­spěl. Doufejme ale­spoň, že uspě­je na Netflixu.

Vrah nao­ko je pří­jem­ný, zábav­ný a davo­vě dostup­ný sní­mek pohy­bu­jí­cí se na hra­ni­ci něko­li­ka žánrů, je dob­ře napsa­ný i zre­ží­ro­va­ný, a v jeho čele sto­jí dvě září­cí moder­ní fil­mo­vé hvězdy. 80%

---