Cesta bojovníka -

Cesta bojov­ní­ka - Recenze

21.June.2007 Recenze Autor: Ivo Petržílek

Režisér Marcus Nispel při­chá­zí do čes­kých kin se zvuč­ně zně­jí­cím sním­kem Pathfinder, kte­rý čes­ká dis­tru­buce zko­mo­li­la na tuc­to­vou Cestu bojov­ní­ka. Po Texaském masa­k­ru moto­ro­vou pilou se však nejed­ná o nic vět­ší­ho, než dal­ší Nispelův prů­švih. Autor nové­ho sním­ku, vznik­nuvší­ho i na zákla­dě komik­su, si totiž zvo­lil o mno­ho inte­lek­tu­ál­něj­ší téma – pře­vy­cho­va­ný viking masa­kru­je své hul­vát­ské kra­ja­ny upro­střed ame­ric­ké divo­či­ny.
Těžko říct, zda s tím­to námě­tem film pro­ra­zí ve Skandinávii, ovšem my ostat­ní si může­me vychut­nat démo­nic­ké pří­zra­ky krve­lač­ných seve­řa­nů v dobách jejich kořist­nic­kých výprav. V 9. sto­le­tí se dosta­li až do sever­ní ame­ri­ky, kde Nispel roze­hrá­vá legen­dár­ní pří­běh o ztra­ce­ném vikin­ském chlap­ci, kte­rý vyros­tl mezi indi­á­ny, od nichž si vyslou­žil pře­zdív­ku Duch (kvů­li bělost­né kůži a děsi­vé­mu půvo­du).

//
Náš hrdi­na (hra­je Karl Urban) se nyní po pat­nác­ti letech zno­vu setká­vá se svou agre­siv­ní civi­li­za­cí, kte­rá pro něj již nepřed­sta­vu­je nic jiné­ho, než vetřel­ce sna­ží­cí se zni­čit jeho sku­teč­ný domov.
Víte nyní dost na to, abych vám mohl dal­ší děj při­blí­žit meta­fo­rou. Cesta bojov­ní­ka tak tro­chu při­po­mí­ná něja­kou zvrá­ce­nou rea­li­ty show, ve kte­ré sen­za­ce chtiví pořa­da­te­lé sou­stře­di­li do labra­dor­ské divo­či­ny dvě sku­pin­ky sou­tě­ží­cích. Tu prv­ní před­sta­vu­jí indi­á­ni, z nichž dob­ro­ta vyza­řu­je v tako­vých dáv­kách, že i v tuhých mra­zech si vykra­ču­jí jen v beder­ní rouš­ce. Druhá sku­pi­na je pak slo­že­na z těch nej­hor­ších kri­mi­nál­ních živlů, jež si lze před­sta­vit. Tito hrdlo­ře­zo­vé by, pone­chá­ni bez dozo­ru upro­střed Manhattanu, napácha­li tako­vou spoušť, že na Godzillu by si už nikdo ani nevzpo­mněl. Skupina čís­lo jed­na, tedy indi­á­ni, se po zra­lé úva­ze své­ho sta­teč­né­ho vůd­ce Stopaře roz­hod­ne před sil­něj­ším nepří­te­lem utéct, zatím­co jejich pro­ti­hrá­či nema­jí nic lep­ší­ho na prá­ci, než je ve slu­ši­vých, leč neprak­tic­kých úbo­rech v mra­zi­vé kra­ji­ně pro­ná­sle­do­vat.
Protože by to ale na celý film bylo tro­chu málo, při­spě­chá­va­jí scé­náris­ti s liá­na­mi „ori­gi­nál­ních“ záple­tek. Duch se totiž dává na par­ty­zán­skou stezku a sys­te­ma­tic­ky deci­mu­je řady pro­ná­sle­do­va­te­lů. Navíc se k němu při­po­jí jeho favo­ri­zo­va­ná indi­án­ka a ješ­tě jeden rudý dob­rák. Po nesku­teč­né exhi­bi­ci toho­to týmu (nechy­bí ani str­hu­jí­cí sáň­kař­ská vlož­ka) je jeho jádro pře­ce jen roz­bi­to a Duch posta­ven před kru­tou vol­bu – buď vikin­gy dove­de k úto­čiš­ti svých přá­tel, nebo se pře­svěd­čí, jak to bude jeho druž­ce slu­šet bez pár­ku kon­če­tin.
Volí prv­ní vari­an­tu, při­čemž si ale šibal­sky pone­chá­vá ote­vře­ná zad­ní vrát­ka. Vikin­go­vé se naštěs­tí cho­va­jí jako ban­da neu­káz­ně­ných nezbe­dů – nej­pr­ve poškád­lí sla­bě zamrz­lé jeze­ro a vzá­pě­tí je zase může­me pozo­ro­vat, jak se škrá­bou po uzoun­kých hor­ských řím­sách. Pokud jste dočet­li až sem a stá­le v rukou neroz­hod­ně žmou­lá­te sto­več­ku na vstup­né, pak se vám poku­sím pomo­ci ke správ­né­mu roz­hod­nu­tí ješ­tě nastí­ně­ním vrchol­né scé­ny fil­mu. Laviny se v ní budou valit jak na zavo­la­nou, sou­pe­ři budou bojo­vat více s gra­vi­ta­cí než spo­lu a z dosud žánro­vě akč­ní­ho fil­mu se sta­ne gro­teska lech­ta­jí­cí vaši brá­ni­ci. Bylo to ale po všem tom samo­ú­čel­ném nási­lí a rádo­by tem­né atmo­sfé­ře úmys­lem reži­sé­ra?
Verdikt: Vizuál­ně pěk­ně udě­la­ný film, v němž nejed­na scé­na moh­la vejít do vybra­né spo­leč­nos­ti kul­tov­ních. To by ovšem zby­tek sto­pá­že musel těm­to scé­nám vytvo­řit pat­řič­ný pod­kres v podo­bě houst­nou­cí atmo­sfé­ry. Nestalo se a je to ško­da.
Hodnocení: 2/5

Komentáře

Jméno (requi­red)
E-mail (requi­red)
Website
Text komen­tá­ře:

Prosím opiš­te „8116b6“:

/* */

---