Demolition Man - Kde jinde uvidíte prsa Sandry Bullock?

Los Angeles 1996 - poli­cis­ta John Spartan (Sylvester Stallone), řeče­ný Demolition Man, v sou­bo­ji s napůl geni­ál­ním, napůl šíle­ným zlo­čin­cem Simonem Phoenixem (Wesley Snipes) způ­so­bí nešťast­nou náho­dou smrt dva­ce­ti rukojmí v tros­kách explo­du­jí­cí­ho domu. Trest je vyko­nán hiber­na­cí - zmra­ze­ním na desít­ky let. Pro Phoenixe za jeho zlo­čin, pro Spartana za neú­mysl­né zabi­tí... San Angeles 2032 - doko­na­lé měs­to, plné har­mo­nie, míru a bez­peč­né tele­pa­tic­ké ...lás­ky. Jen kde­si v pod­ze­mí živo­ří sku­pi­na „špat­ných“ lidí, věří­cích ve svo­bod­ný život. Když zlo­či­nec jako Phoenix během říze­ní o pod­mí­neč­ném pro­puš­tě­ní (čis­tě for­mál­ním) uprch­ne do této nená­sil­né oázy míru, poli­cii nezbý­vá než při­vést k živo­tu i Spartana, aby zachrá­nil celé měs­to.

Jen těž­ko bys­te našli funkč­něj­ší akč­ňák, kte­rý doká­že zkom­bi­no­vat prvotříd­ní akci s nesku­teč­ně komic­ký­mi scé­na­mi a jeden z těch akč­ňá­ků, kte­rý mož­ná léty zra­je čím dál tím více a je sofis­ti­ko­va­něj­ší než se v době jeho vzni­ku moh­lo zdát. Demolition Man byl sice v roce 1993 hod­ně vzdá­le­nou před­po­vě­dí roku 2032 (podob­ně jako když v roce 1982 před­po­ví­dal Blade Runner rok 2019 nebo Návrat do budouc­nos­ti II z roku 1989 rok 2015), je ale více než patr­né, že aktu­ál­ně máme k ide­a­li­zo­va­né­mu svě­tu oprav­du dale­ko a v roce 2032 bude­me mít blí­že spí­še k hod­ně odvrá­ce­né ver­zi budouc­nos­ti, kte­rou sle­pě vět­ší Demolition Man.

Těžko říct jest­li Demolition Man více půso­bí jako sci-fi z pohle­du divá­ka, kte­rý měl mož­nost film vidět už v roce 1993 nebo z pohle­du divá­ka, kte­rý film vidí v aktu­ál­ních letech. Sluší se nicmé­ně zmí­nit, že tro­ji­ce sce­náris­tů Daniel Waters, Robert Reneau a Peter M. Lenkov stvo­ři­li tako­vý svět budouc­nos­ti, kte­rý je tak podiv­ně zají­ma­vý, že se z něho sku­teč­ně dá něco vytřískat- Svět kde už přes dvě deká­dy nedo­šlo k vraž­dě, poli­cis­té nejsou tré­no­va­ní k bru­tál­ní­mu nási­lí, zaká­za­ná je kla­sic­ká ver­ze sou­lo­že­ní (ale aspoň tu máte vir­tu­ál­ní sex!). maso, ciga­re­ty, alko­hol nebo čoko­lá­da a zbra­ně jsou dneska už pou­ze arte­fak­ty v muzeu. Stojí tak za zamyš­le­ní jest­li z podob­ně zají­ma­vé lát­ky nešlo vykře­sat ješ­tě něco malin­ko víc a to klid­ně i ve váž­něj­ším poje­tí, kte­ré by mělo blíž tře­ba prá­vě k Blade Runnerovi. Prozkoumávání toho­to svě­ta, kte­rý má hod­ně blíz­ko k fana­ti­zmu a násled­ně návštěv­ní­ka z minu­los­ti, kte­rý se lehce poku­sí nabou­rat zave­de­né ste­re­o­ty­py a vrá­tit svět do star­ších vod by moh­lo být sku­teč­ně zají­ma­vé téma a i v podá­ní Demolition Mana roz­hod­ně není špat­né. Jenomže tohle pořád je pře­de­vším akč­ní film a tak tyhle sati­ris­tic­ké a humor­né scén­ky hra­jí spí­še více­mé­ně dru­hé hous­le. Právě tyhle scén­ky ale dáva­jí Demolition Manovi něco navíc a jsou jed­nou z věcí, kte­ré Demolition Mana zba­vu­jí titu­lu tupé­ho akč­ní­ho béč­ka a jed­na se dost mož­ná o jeden z nej­chytřej­ších akč­ních fil­mů všech dob. Nebo mini­mál­ně nej­chytřej­ších akč­ních fil­mů 90. let.

Producent Joel Silver, kte­rý je jakož­to pro­du­cent také tatín­kem sérií jako Smrtonosná zbraň, Smrtonosná past nebo Matrix se ve finá­le ujmul pro­jek­tu sám a i naja­té­ho reži­sér­ské­ho debu­tan­ta Marca Brambilla (u kte­ré­ho i po Demolition Manovi více­mé­ně mizí důvod si ho zapa­ma­to­vat) na pla­ce diri­go­val jak má vše pro­běh­nout. Oficiálním reži­sé­rem je tedy sice Brambilla, jde ale spí­še více­mé­ně oprav­du o dílo Silvera. A tenhle už v roce 1993 zaběh­lý pro­du­cent pove­de­ných akč­ních fil­mů roz­hod­ně neod­ve­dl špat­nou prá­ci a poda­ři­lo se mu sku­teč­ně udě­lat Demolition Mana něčím výji­meč­ným a zapa­ma­to­va­tel­ným.

John Spartan je dost mož­ná po Rockym a Rambovi tře­tí nej­slav­něj­ší role Sylvestera Stalloneho i když tu ješ­tě pořád je dal­ší akč­ňák ze stej­né­ho roku se Slyem v hlav­ní roli- Cliffhanger. Porovnávat Cliffhanger a Demolition Mana je poté hod­ně těž­ké, pro­to­že zatím­co Demolition Man je ori­gi­nál­něj­ší, Cliffhanger má zase ori­gi­nál­něj­ší a lep­ší akč­ní scé­ny a pře­de­vším je napí­na­věj­ší a (v rám­ci mož­nos­tí) váž­něj­ší. Ale dost o Cliffhangeru. Sylvester Stallone si pros­tě u Demolition Mana drží svůj stan­dard a dostal pověs­ti dost mož­ná nej­sty­lo­věj­ší­ho akč­ní­ho hrdi­ny 90. let, kte­rý sice měl tuhle dobou tuhou kon­ku­ren­ci v podo­bě Arnolda Schwarzeneggera (vtí­pek o tom, že Spartan nemů­že uvě­řit, že se stal Schwarzenegger pre­zi­den­tem je prav­dě­po­dob­ně jed­ním z nej­lep­ších na celém fil­mu) a o něco men­ší též v Bruceovi Willisovi, Stallone i přes role ve fil­mech jako Stůj, nebo mamin­ka vystře­lí! nebo Spy Kids 3: Game Over (reál­ně vel­mi fajn guil­ty ple­a­su­re) ustal svůj sta­tus akč­ní legen­dy Sly mož­ná nej­víc. John Spartan je sty­lo­vej akč­ní sym­paťák, kte­rej je neje­nom nej­drs­něj­ší pol­da posled­ních 36 let ale záro­veň jedi­nej drs­ňák, co vám doká­že ušít sve­tr! Člověk může tro­chu rýpat do toho , že se Spartan z uvě­do­mě­lé ztrá­ty blíz­kých až pří­liš rych­le otře­pe, od akč­ní­ho fil­mu, kte­rý má navíc vel­mi výraz­né kome­di­ál­ní prv­ky a vět­ši­na by ho klid­ně ozna­či­la za kome­dii ale nemů­že­te chtít hrdi­nu, kte­rý dvě hodi­ny jenom truch­lí nad ztrá­tou blíz­kých a nechá Simone Phoenixe v kli­du řádit.

Stačilo málo a Simon Phoenix mohl vypa­dat úpl­ně jinak. Konkrétně ho mohl hrát sám Jackie Chan, kte­rý ale s úctou odmí­tl s tím, že nechce aby ho jeho domov­ské pub­li­kum zača­lo vní­mat jako zlo­du­cha. Nakonec tak došlo na Wesleyho Snipese, pro kte­ré­ho šlo po béč­kách jako Přepadení ve vzdu­chu (aneb Smrtonosná past v leta­dle!) nebo po rolích v men­ších fil­mech jako Mý lep­ší blu­es od Spikea Lee o prv­ní vět­ší áčko­vou roli, kte­rá dost mož­ná může za to, že se za 5 let stal Bladem. Simon Phoenix je neří­ze­ná stře­la a reál­ná hroz­ba, kte­rá je nevy­zpy­ta­tel­ná a sku­teč­ně divák může mít pocit, že John Spartan může pro­hrát. Wesley Snipes hláš­ku­je, pře­de­vším ale bru­tál­ně kope (údaj­ně kopal Snypes tak rych­le, že jsou jeho scé­ny zpo­ma­le­né) a jde o jed­no­ho z nej­vý­raz­něj­ších zápo­rá­ků akč­ní­ho fil­mu.

Sandra Bullock zde též dosta­la svou prv­ní vět­ší roli (rok před­tím než jí pro­sla­vil legen­dár­ní akč­ňák Nebezpečná rych­lost) a v její posta­vě Huxleyové má to štěs­tí, že je výrazná a zají­ma­vá. Huxleyová sice dodr­žu­je kodex sou­čas­né­ho pořád­ku, záro­veň je ale sil­ně posed­lá 90. léty (dokon­ce má ve své kan­ce­lá­ři pla­kát k Smrtonosné zbra­ni 3, což doka­zu­je, že má vkus!) a její sym­pa­tie k Johnu Spartanovi tak od počát­ku dáva­jí smy­sl. Nikdy bych neřekl, že chci na plát­ně vidět poli­bek Sylvestera Stalloneho se Sandrou Bullock, v pří­pa­dě toho­to fil­mu mi to ale neva­dí. Zvláště v době kdy se ješ­tě na Sandru Bullock dalo cel­kem dívat.

Krom zmí­ně­né­ho super­vti­pu o Schwarzeneggerově pre­zi­dent­ské knihov­ně se slu­ší také zmí­nit legen­dár­ní poku­ty za poru­še­ní slov­ní­ho morál­ní­ho sta­tu­tu (kte­rý se ve fil­mu poru­šu­je hod­ně výraz­né, pro­to­že jest­li léta v kry­ospán­ku něco Spartanovi a Phoenixovi nese­bra­lo, tak roz­hod­ně jejich ost­ré jazy­ky!), fakt, že všech­ny restau­ra­ce jsou aktu­ál­ně Pizza Hut (nebo Taco Bell, zále­ží jest­li sle­du­je­te ver­zi pro Evropu nebo USA) a dal­ších vel­mi fajn pove­de­ných vti­pů jako spe­ci­a­li­tu obsa­že­nou v bur­ge­ru nebo tři mušle (nechce­te vědět jak jejich prin­cip fun­gu­je!). Zároveň tu oprav­du Silver a spol. ser­ví­ru­jí pove­de­né akč­ní sek­ven­ce a všech­no pře­kva­pi­vě drží ve finá­le oprav­du pohro­ma­dě. Snadno se toto vše moh­lo roz­pad­nout, zvláš­tě u pře­de­vším akč­ní­ho fil­mu, pře­kva­pi­vě to ale fun­gu­je vel­mi dob­ře. A i díky tomu Demolition Man fun­gu­je oprav­du pove­de­ně.

Slabost v Demolition Manovi tak tkví oprav­du pře­de­vším v tom, že z téhle lát­ky oprav­du šlo vydrá­pat ješ­tě něco víc. Ať už mlu­ví­me o vystři­že­ných scé­nách s nale­ze­ním Spartanovi dce­ry nebo poten­ci­ál­ně lep­ším před­sta­ve­ní hnu­tí, kte­ré žije v kaná­lech a aktu­ál­ní spo­leč­nost mu zásad­ně nevo­ní. Jenomže poté by zase musel vznik­nout kom­pro­mis mezi váž­ným fil­mem a akč­ní kome­dií. Demolition Man volí scé­nář B a není to roz­hod­ně špat­ná vol­ba, nao­pak dora­zil jeden z nej­vý­raz­něj­ších akč­ňá­ků 90. let, kte­rý měl jen smůlu v tom, že tak tro­chu ve své době zapa­dl a toho pra­vé­ho kul­tov­ní­ho sta­tu­su se dočkal až po letech. Dojde nako­nec oprav­du po ozná­me­ní samot­né­ho Sylvestera Stalloneho na Demolition Mana 2? Sly si ve věku 74. let oči­vid­ně po vzo­ru Mela Gibsona a Dannyho Glovera ve Smrtonosné zbra­ni 4 říká, že ješ­tě není sta­rej a vůbec bych se tak nedi­vil tomu kdy­bychom tu sku­teč­ně do 2 let (nebo snad, že by film dora­zil v roce 2023 na 30. výro­čí jed­nič­ky?) návrat Johna Spartana po 29-30 letech měli. Jen je poté otáz­ka, jest­li půjde Demolition Man 2 spí­še ve sto­pách Creeda (tedy důstoj­né­mu návra­tu jeho legen­dár­ní posta­vy Rockyho) nebo spí­še ve sto­pách Ramba V (tedy vel­mi prů­měr­né­mu nedů­stoj­né­mu návra­tu jeho legen­dár­ní posta­vy Ramba). Každopádně urči­tě mini­mál­ně za sebe uvi­dím rad­ši Demolition Mana 2 než pří­pad­ný jaký­ko­liv pokus o něja­ký restart (kte­rý by zase sym­bo­lic­ky mohl dora­zit v roce 2032, tedy v roce ve kte­rém se původ­ní Demolition Man ode­hrá­vá). Každopádně kdy­by ten­to­krát ten Jackie Chan vyšel, nej­o­če­ká­va­něj­ší akč­ní film násle­du­jí­cích let je snad jas­ný, pro­to­že kom­bi­na­ce Stallone/Chan je něco co divák neu­vi­dí kaž­dý den....

Trailer:

c

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Falcon

---

---