J. K. Rowlingová: Harry Potter a prokleté dítě

Kdo neza­zna­me­nal roz­ruch v posled­ní době kolem Harryho Pottera, jako by nebyl. Premiéra diva­del­ní hry v Londýně a násled­ný pro­dej osmé­ho dílu opět roz­ví­ři­ly potte­rov­ské šílen­ství po celém svě­tě. V dal­ší díl asi nedou­fal ani i ten nej­vět­ší fanou­šek této kou­zel­nic­ké série. Nová kníž­ka ze svě­ta Harryho Pottera? Pro mě nere­ál­ná před­sta­va. Nyní ale holá prav­da!

Když jsem se dozvě­dě­la, že tomu tak sku­teč­ně je, jen jsem odpo­čí­tá­va­la dny do vydá­ní čes­ké­ho pře­kla­du, s kte­rým si tedy pře­kla­da­tel Petr Eliáš pora­dil vel­mi rych­le, to se musí uznat. Ale potom ta prvot­ní eufo­rie ze mě tro­chu opadla, pro­to­že jsem ved­le věhlas­né­ho chvá­le­ní a bre­ben­tě­ní o tom, jak je obál­ka vyda­ře­ná a ten­to osmý díl nemá chy­bu, zaslech­la také mno­ho nega­tiv­ních názo­rů, kte­ré nad těmi pozi­tiv­ní­mi pře­va­žo­va­ly. Musím uznat, že Harry Potter a pro­kle­té dítě je asi nej­kon­tro­verz­něj­ší kni­hou toho­to roku, a pro mě samot­nou před­sta­vu­je mož­ná nej­roz­po­ru­pl­něj­ší dílo vůbec.

Osmý díl by se pod­le mě (a vím, že nejsem sama) nemu­sel řadit hned ved­le svých kole­gů - před­cho­zích dílů. Tento titul bychom měli brát spí­še jako dopl­něk do čaro­děj­ské ságy a nesrov­ná­vat ho s ostat­ní­mi díly, pro­to­že těm se pros­tě nemů­že vyrov­nat. Už jen ten fakt, že dílo nena­psa­la Rowlingová a že se jed­ná o diva­del­ní scé­nář, napo­ví­dá tomu, že pro­kle­té dítě bude úpl­ně jiné a od svých před­chůd­ců se bude vel­mi lišit.

Ale pěk­ně po pořád­ku! Kdo je tedy vlast­ně auto­rem díla? Jack Thorne, jenž je také scé­náris­tou diva­del­ní­ho před­sta­ve­ní. Na kni­ze se ješ­tě podí­le­la samot­ná Rowlingová, kte­rá pří­běh vymys­le­la (ale pozor: niko­li sepsa­la!) spo­leč­ně s reži­sé­rem Johnem Tiffanym, kte­rý se podí­lel na námě­tu. Hlavní záslu­hy, a tedy i kri­ti­ku, bychom měli smě­řo­vat na sku­teč­né­ho auto­ra – Jacka Thorna. I když už i na obál­ce si může­me všim­nout mar­ke­tingo­vé­ho tahu – jmé­no slav­né J. K. Rowlingové je ved­le Thorna a Tiffanyho nej­vět­ší, což mi moc nejde do hla­vy, i když to záro­veň chá­pu.

Méně vší­ma­vý člo­věk uvi­dí v knih­ku­pec­tví nádher­nou (vskut­ku vel­mi vyda­ře­nou, pro mě nej­hez­čí) obál­ku nové kni­hy s názvem Harry Potter a jmé­nem J. K. Rowlingová. Nedivím se, že kni­hu čap­ne, hned běží k poklad­ně a pak co nejdří­ve domů, aby mohl hltat stra­nu za stra­nou. Protože smět zno­vu nahléd­nout do ješ­tě nezná­mé­ho pří­bě­hu ze svě­ta Harryho Pottera, pro­chá­zet se v Bradavicích nebo se ocit­nout na nástu­piš­ti devět a tři čtvr­tě, v to jsem jakož­to obrov­ská fanyn­ka Harryho ani nedou­fa­la. Ale po ote­vře­ní kni­hy se může stát, že do ní bude­te nevě­říc­ně zírat a nadávat „co to má jako bejt?!!! To je scé­nář? A o deva­te­náct let poz­dě­ji? A proč to sak­ra nena­psa­la Rowlingová? Vždyť to je napsa­ný na oba­lu!“ Ale ne, na obál­ce je uve­de­no „napsal Jack Thorne“, jenomže je to mno­ho­ná­sob­ně men­ším pís­mem. Upřímně si mys­lím, že se toto sta­lo více lidem díky zvět­še­né­mu for­má­tu jmé­na Rowlingové. Ale otáz­ka by byla, kdy­by se na kni­ze neskvě­lo pří­jme­ní Rowlingová, zda by šla kni­ha také tolik na drač­ku. Troufám si tvr­dit, že asi ne.

Víme tedy již základ­ní fak­ta, s kte­rý­mi by měl být kaž­dý čte­nář dopře­du obe­zná­men, a tak by se roz­hod­ně zmen­ši­lo i čís­lo zkla­ma­ných čte­ná­řů. Protože pokud oče­ká­vá­te dal­ší bich­li plnou napě­tí, magie, kama­rád­ských šprý­mů, lás­ky i trá­pe­ní a to vše ješ­tě ke vše­mu z pera Rowlingové, jste pěk­ně ved­le. Ale pokud se chce­te ješ­tě jed­nou vrá­tit do Bradavic, pro­jet se spěš­ným vla­kem, zachy­tit hlav­ní hrdi­ny – Harryho, Rona a Hermionu v dospě­los­ti a sle­do­vat, jak vycho­vá­va­jí děti a vedou si v živo­tě, urči­tě nad kni­hou nevá­hej­te.

Ale zpět k samot­né­mu pří­bě­hu – o čem má Harry Potter a pro­kle­té dítě být? Osmý pří­běh se ode­hrá­vá o deva­te­náct let poz­dě­ji, kdy se Harry Potter jakož­to man­žel, pře­pra­co­va­ný zaměst­na­nec Ministerstva kou­zel a otec tří dětí sna­ží vyře­šit vra­ce­jí­cí se vzpo­mín­ky na minu­lost a narůs­ta­jí­cí spo­ry se svým nejmlad­ším synem Albusem, jenž nastu­pu­je do prv­ní­ho roč­ní­ku Školy čar a kou­zel v Bradavicích. Stíny z minu­los­ti jsou zpět, stej­ně jako zjiš­tě­ní, že tem­no­ta, zlo, zra­da a kru­tost se může obje­vit i na těch nejmé­ně oče­ká­va­ných mís­tech.

Nebudu pro­zra­zo­vat více, než co pro­zra­zu­je samot­ná ano­ta­ce. Bylo by to nefé­ro­vé, pro­to­že pávě v momen­tu pře­kva­pe­ní a jis­té nevě­do­mos­ti (o čem ten pří­běh vlast­ně bude?) se skrý­vá kouz­lo a krá­sa kni­hy. Nesmíte však opo­me­nout, že se jed­ná o vydá­ní pra­cov­ní­ho scé­ná­ře, a tak pro­sím také tím­to způ­so­bem na kni­hu nahlí­žej­te.

Harry Potter a pro­kle­té dítě má udě­lat radost čte­ná­řům Harryho Pottera a já jsem nesmír­ně ráda, že byl ten­to osmý díl vydán. Pro mě byla čet­ba zábav­ná, plná pře­kva­pi­vých a úsměv­ných momen­tů. Občas se v dia­lo­zích obje­vil i urči­tý vyš­ší, filo­zo­fic­ký záměr, kte­rý mě nutil nad danou situ­a­cí popře­mýš­let a chtě nechtě mi při­ne­sl i mno­ho otá­zek do mého osob­ní­ho živo­ta.

Vzhledem k tomu, že se jed­ná o diva­del­ní hru a pro mě dopo­sud nezná­mé­ho auto­ra, mi chví­li trva­lo, než jsem si zvyk­la na jiný styl psa­ní. Ale bez pro­blé­mu jsem se po pár stra­nách „dosta­la“ do pří­bě­hu a čte­ní utí­ka­lo nesmír­nou rych­los­tí. Harry Potter a pro­kle­té dítě je zatím nej­lep­ší diva­del­ní scé­nář, kte­rý jsem kdy čet­la, pro­to­že bylo oprav­du jed­no­du­ché se v něm zori­en­to­vat a pocho­pit děj. Ještě bych ráda pozna­me­na­la, že mi samot­ný pří­běh při­šel pros­tý, nikterak kom­pli­ko­va­ný, se zřej­mým kon­cem již od začát­ku a svou nená­roč­nos­tí a jed­no­duš­ším sty­lem vyprá­vě­ní vhod­ný spí­še pro děti (tím mys­lím věk cca do 15ti let). Ale nic to nemě­ní na tom, že já, jakož­to skoro-dospělá, jsem si ten­to vel­ko­le­pý návrat do svě­ta Harryho Pottera nene­cha­la zka­zit žád­ný­mi zápor­ný­mi recen­ze­mi a moh­la si ho vychut­nat v plné pará­dě.

Nenechejte se nikým zviklat a užij­te si nový pří­běh Harryho Pottera a pro­kle­té­ho dítě­te plný­mi douš­ky, roz­hod­ně sto­jí za to!

---

• Autor:J. K. Rowlingová
• Žánr:pří­běhy dětí, pohád­ka, fan­ta­sy pro děti,dobrodružství
• Nakladatelstvi:ALBATROS
• Datum vydá­ní:24.09.2016

Kniha ke kou­pi na Albatrosmedia.cz.

---