Kritiky.cz > Recenze knih > Rudé paprsky severního slunce - kniha

Rudé paprsky severního slunce - kniha

big rude paprsky severniho slunce dXz 220280
big rude paprsky severniho slunce dXz 220280
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Michal je úpl­ně oby­čej­ný nor­mál­ní muž ve stá­le ješ­tě mla­dém věku, kte­rý žije na prv­ní pohled ve spo­řá­da­ném man­žel­ství a Monikou, kde je i jed­no dospí­va­jí­cí dítě – pat­nác­ti­le­tá dce­ra Petra, při­čemž má i dobrou prá­ci ve vědec­kém sek­to­ru. Měl by cel­kem nor­mál­ní život, kdy­by se čas od času neschá­zel se svo­jí dej­me tomu kole­gy­ní Kamilou v hote­lo­vém hote­lu. Poznali se vlast­ně při prá­ci. Jednalo se o kon­gres a hned prv­ní den se spo­lu setka­li. Měl jed­nu ze svých před­ná­šek, ale ta neza­u­ja­la tak moc, jak si před­sta­vo­val. Ta se vydal do obcho­du se suve­ný­ry, aby kou­pil dár­ky pro rodi­nu. Právě tam ho Kamila oslo­vi­la s tím, že ve měs­tě toho nakou­pí urči­tě víc a taky lev­ně­ji.

V Koreji, kde se konal kon­gres, ho Kamila vza­la taxí­kem do měs­ta. Nakonec hle­da­li něja­ký bar a tak spo­lu svým způ­so­bem zablou­di­li do hote­lu Ben Hur – hodi­no­vé­ho. Kamila sice byla Češka, ale pochá­ze­la nyní už z Finska, kam se pro­vda­la. Po prv­ní nevě­ře si Michal oddychl, když Kamila nastou­pi­la do leta­dla a zmi­ze­la, ovšem ne navždyc­ky, ba prá­vě nao­pak. Do pří­bě­hu nyní zasa­hu­je sleč­na Lee. Pracovala na uni­ver­zi­tě a měla jako kaž­dá mla­dá žena sen o vlast­ní rodi­ně – dětech, man­že­lo­vi, pros­tě tako­vý nor­mál­ní život. Ovšem muse­la být k ruce pro­fe­so­ru Kimovi, a to v kaž­dém smě­ru.

Jednou během Vánoc ozná­mí Michal Monice, že dostal nabíd­ku odjet do Koreje a má odle­tět v půl­ce led­na. Monika mu nabíd­ne, že poje­de s ním, pro­to­že cítí, že jejich man­žel­ství pro­chá­zí kri­zí. Michal nepro­tes­tu­je a tak spo­lu odje­dou, při­čemž dce­ru Petru, už pat­nác­ti­le­tou, necha­jí doma, bohu­žel pro ně. Začátek je v Koreji cel­kem sno­vý. Manželé se po dlou­hé době zno­vu sblí­ží a pro­ží­va­jí jako­by tak tro­chu dru­hé líbán­ky, ovšem nebu­de to mít dlou­hé­ho trvá­ní. Monika zjis­tí, že Michal cho­dí do hote­lu Ben Hur. Sice se sna­ží tvá­řit, že se jed­ná o oby­čej­ný bar nebo hotel, ale pak zjis­tí, že se jed­ná o to, co si mys­le­la – hodi­no­vý.

Nechce se Michala pří­mo ptát, ale tuší, že se tam schá­zí s jinou ženou, ale neví, co si má počít. Jednou nara­zí na Michalova kole­gu, Minjonga. Nejprve jí pomá­há nachá­zet různá mís­ta v Koreji a pak aniž by to plá­no­va­la, se s ním sblí­ží – sta­nou se z nich milen­ci. Najednou ji neza­jí­má nic jiné­ho než Minjong. Dokonce, ani když se ozý­vá tchy­ně, a to urput­ně s tím, že se s Petrou něco děje. Chytla se údaj­ně něja­ké par­ty a dokon­ce se měla poku­sit o sebe­vraž­du.

Monika byla pozva­ná na výlet, kte­rý měl trvat dva dny a dvě noci, pocho­pi­tel­ně s Minjongem. Monika chtěl straš­ně na ten výlet jet, ale bohu­žel pro ni muse­la odjet zpát­ky domů se svým man­že­lem. Posléze měla vel­ké výčit­ky svě­do­mí, že se nevě­no­va­la dce­ři, když měla něja­ké potí­že. Ještě před­tím než Monika a Michal odje­li, byli oba dva před­vo­lá­ni na poli­cii v Koreji, pro­to­že v hodi­no­vém hote­lu Ben Hur našli zavraž­dě­nou ženu – byla to Kamila. Ano, ta Kamila, se kte­rou se schá­zel Michal, při­čemž při jejich posled­ním spo­leč­ném setká­ní si řek­li, že to bylo napo­sle­dy. Koneckonců, Kamila něko­ho pozna­la a nechtě­la ho pod­vá­dět.

Michal byl z toho celý pryč, že Kamilu zavraž­di­li, byl jeden z hlav­ních pode­zře­lých, ale hned po výsle­chu od této teo­rie poli­cie ustou­pi­la. Potom doma se vrá­til ke své prá­ci na uni­ver­zi­tě, a když mu nový šéf nabí­dl, aby jel na dal­ší jako­by slu­žeb­ku, podob­nou té, co byla v Koreji, udě­lal pře­kva­pi­vý krok, ke kte­ré­mu ho pře­mlou­va­la už dlou­ho Monika – dal výpo­věď, z čehož byli na uni­ver­zi­tě dost pře­kva­pe­ní. Michal si násled­ně začal hle­dat jinou prá­ci a zase tu byli Vánoce. Monika se pta­la, jak dopa­dl kon­kurz, ale než zís­ka­la odpo­věď, tak při­šel spá­nek.

Výborný román, přes­ně pod­le mého gusta. Perfektně napsá­no, hod­ně čti­vé, nemám vět­ší super­la­ti­vy. Bývám hod­ně nároč­ná na kni­hy, hlav­ně na romá­ny, pro­to­že čas­to­krát se z mého pohle­du nevy­ve­dou, ale tohle není ten pří­pad – vyni­ka­jí­cí kni­ha. Má 214 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Hejkal.

  • Autor: Markéta Hejkalová
  • Žánr: špi­o­náž­ní román
  • Nakladatelství: Hejkal
  • Datum vydá­ní: 2014

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,29068 s | počet dotazů: 259 | paměť: 72333 KB. | 26.05.2024 - 03:40:10