Akta X – S11E09 - Nic netrvá věčně - důstojné rozloučení z Foxem a Danou

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Akta X jsou feno­mén a posled­ní ne-mytologická epi­zo­da je zakon­če­ní vel­mi zají­ma­vé­ho vzta­hu Muldera a Scullyové.

Jejich vztah pře­žil mno­ho těž­kos­tí, smr­tel­nou nemoc, uná­še­ní mimo­zemš­ťa­ny, ztrá­tu syna a teď všech­no kon­čí na poza­dí vyšet­řo­va­ní tajem­ných vražd.

V New Youku exis­tu­je už dlou­ho let tajem­ná sek­ta, kte­rá při­šla na lék na smr­tel­nou nemoc – stár­nu­tí. Je to sek­ta věč­né­ho mlá­dí, kde zakla­da­te­lé  mají své oveč­ky pro své omla­zo­va­cí chout­ky.  Dana s Foxem při­jíž­dí  vyšet­řit pří­pad mrtvých nele­gál­ních chi­rur­gů a jejich pomoc­ní­ků. Všichni jsou pro­bod­nu­ti hře­bem a tak se vyšet­řo­va­te­lé zaple­tou do vzta­hu mezi sestrou – vra­žed­ni­cí a sestrou – člen­kou sek­ty.

Poslední ne-mytologická epi­zo­da je vel­mi poma­lá, řeší se tam věci, kte­ré potře­bu­jí tvůr­ci vyře­šit k uspo­ko­ji­vé­mu kon­ci. Jak Dany, čemu věří ona, tak Foxe, kte­rý zase věří jen své­mu úsud­ku.

Příběh tajem­ných vražd není v této epi­zo­dě tím nej­dů­le­ži­těj­ším prv­kem.  To nej­dů­le­ži­těj­ší je to, že už jsou oba dva agen­ti dost sta­ří na to, aby zača­li pře­mýš­let nad svým živo­tem, jak ho pro­ži­li, co všech­no pře­ži­li a hlav­ně co je všech­no ješ­tě spo­lu čeká.

Foxova humor­ná strán­ka, nad tím, že už mu oči neslou­ží jak mají, pat­ří tro­chu k vyční­va­jí­cím prv­ků, humor­ným, kte­ré vyru­šu­jí z celé­ho vyzně­ní epi­zo­dy, ale je prav­da, že asi musel být i díl tro­chu vtip­něj­ší, aby se pocho­pi­lo, že Fox se se stár­nu­tím umí poprat vel­mi humor­ně.

Dana je už jiná, smut­ná a zkla­ma­ná vším co pro­ži­la a jedi­né, co na svě­tě má, je tro­chu trh­lý part­ner, kte­rý pro její záchra­nu udě­lá úpl­ně všech­no. To samé udě­lá i Dana pro Foxe, jejich vzá­jem­ná důvě­ra a lás­ka je vidět na prv­ní pohled.

Nesmím zapo­me­nout na uni­kát­ní čes­ký dabing, kte­rý během 23 let napros­to neze­stárl  Ladislav Cigánek a Jana Musilová pro čes­ké hla­sy hlav­ní dvo­ji­ce jsou tak spo­je­ní s jejich posta­va­mi, že pro ten­to díl ješ­tě vylep­ši­li pocit z celé­ho pří­bě­hu.

Hodnocení: 90 %

Čím asi zakon­čit konec ne-mytologie v Aktech X? Dialogem hlav­ních postav v posled­ních minu­tách epi­zo­dy.

• To musí být zna­me­ní.
  Moje zázra­ky došly.
• Otoč se. Vzdej se.
• Přijmi své mís­to ve str­nu­lém obě­tí sta­tu quo.
• Znovu roz­sví­tím tvo­ji svíč­ku a zesí­lím tvé mot­lit­by skr­ze ty své.
• Jaké mod­lit­by?
• To ti nemůžu říct. Nevyplnily by se.
• To je mod­li­teb­ní svíč­ka, Muldere.
  Ne naro­ze­ni­no­vý dort.
• Modlitby by nemě­ly být názo­ry.
• Je to roz­ho­vor.
• Můžeš to dělat jako meditaci,nebo pokud tvé potře­by pře­vy­šu­jí tvo­je chá­pá­ní,
• můžeš poprosit Boha, aby jed­nal za tebe.
• Ale ty v Boha nevě­říš.
• Takže by sis vlast­ně poví­dal
  sám se sebou.
• No, mož­ná nevě­řím v Boha,
  ale věřím v tebe.
• A tak s ním mlu­vím skr­ze tebe.
• Skrze tran­zi­tiv­ní vlast­nost rov­nos­ti.
• Pokud „A“ rov­ná se „B“ a „B“ rov­ná se „C“,
• pak „A“ rov­ná se „C“.
• Důvod a víra v har­mo­nii.
  Není tohle to, proč nám to spo­lu tak jde?
• A jsme spo­lu?
• Víš, věři­la jsem, že můžu ochrá­nit naše­ho syna, a zkla­ma­la jsem.
• Věřila jsem, že může­me žít spo­lu, a utek­la jsem.
• To jsem taky vzda­la.
• Jen kdy­bys utek­la dřív.
• Víš, koli­krát jsem si před­sta­vo­val,
• že bys ode­šla z té sklep­ní kan­ce­lá­ře, než bych potře­bo­val brý­le?
• Byla bys zdra­vá, měla bys své­ho psa, svou sest­ru.
• Byla bys Kershovou šéfo­vou v FBI a...
• byla vda­ná za něja­ké­ho neu­ro­chi­rur­ga
• a měla kupu dětí,
• kte­rých by ses nemu­se­la vzdát.
• Muldere, neza­zlí­vám ti žád­nou z těch věcí.
• To není to, o čem jsem mlu­vi­la.
• No a o čem jsi tedy mlu­vi­la, Scullyová? Protože...
• nevím, jest­li něja­ký Bůh poslou­chá,
• ale já sto­jím pří­mo tady a poslou­chám.
• Přímo ved­le tebe.
• Jsem jed­no ucho.
• To je moje vol­ba.
• Tohle nejsem čtyř­le­tá já vyhlí­že­jí­cí zázrak.
• To je můj risk smě­rem dopře­du.
• A chtě­la bych to udě­lat spo­leč­ně.
• Vždycky jsem si říkal,jak tohle skon­čí.