Thunderball - předposlední Bond se Seanem Connerym

Neznámý muž (Paul Stassino) pro­nik­ne mezi posád­ku brit­ské­ho vojen­ské­ho leta­dla, zne­škod­ní ji a při­sta­ne na moři. Podaří se mu zís­kat dvě ato­mo­vé bom­by pro muže jmé­nem Emilio Largo (Adolfo Celi), kte­rý je vyu­ži­je k vydí­rá­ní Velké Británie. Požaduje do dvou dnů sto mili­ó­nů liber v dia­man­tech. Jamesi Bondovi (Sean Connery) nezbý­vá, než aby pře­ru­šil své léče­ní a vydal se pod moř­skou hla­di­nu, kam nebez­peč­ný zlo­či­nec ukryl ukra­de­né zbra­ně. Pro svo­ji výpra­vu samo­zřej­mě zís­ká půvab­nou prů­vod­ky­ni, ten­to­krá­te ženu jmé­nem Domino (Claudine Auger)...

V roce 1965 čtvr­tý rok po sobě dora­zi­la už čtvr­tá bon­dov­ka, ten­to­krá­te bon­dov­ka Thunderball, kte­rá adap­to­va­la přes­ně 9. kni­hu Iana Fleminga. Rozpočet opět naros­tl (ten­to­krá­te na 9 mili­o­nů dola­rů), vrá­til se reži­sér původ­ních dvou fil­mů Terence Young a s ním se vrá­ti­la také zápor­ná orga­ni­za­ce SPECTRE, kte­rá si v rám­ci Goldfingera dala pau­zu. A prá­vě po vrchol­ném Goldfingerovi před­sta­vu­je Thunderball leh­ké vystříz­li­vě­ní z toho jak může být James Bond straš­ně moc super, přes­to Thunderball ale zůstá­vá pořád vel­mi fajn akč­ním dob­ro­druž­stvím a zamr­zí na něm jenom fakt, že pat­ří do té slab­ší polo­vi­ny Conneryho bon­do­vek.

Thunderballu opět nedě­lá pro­blém před­sta­vit pořád neu­stá­le sym­pa­tic­ké­ho a cha­rizma­tic­ké­ho Seana Conneryho, kte­rý se už tou­to dobou pros­tě a jed­no­du­še stal ryzím ztě­les­ně­ním jako agen­ta Tajné služ­by její­ho veli­čen­stva ztvár­nit. Conneryho cha­rizma, sty­lo­vost při akč­ních sek­ven­cí (po dobu natá­če­ní se ani jed­nou nene­chal zasko­čit kaska­dé­rem) a schop­nost házet ze sebe suché hláš­ky je pros­tě i v rám­ci Thunderballu pořád parád­ní. Jenomže poté už násle­du­je něko­lik více či méně vylo­že­ných pro­blé­mů.

Terence Young je mož­ná člo­věk, kte­rý pomohl Jamese Bonda v podo­bě prv­ní bon­dov­ky Dr. No nakop­nout, Goldfinger v režii Guye Hamiltona byl ale ten svě­ží vítr, kte­rá série už u své­ho tře­tí­ho fil­mu potře­bo­va­la a měla se vydat spí­še ces­tou dal­ších sólo­vých dob­ro­druž­ství. Tady se ale do popře­dí vra­cí zmí­ně­ná orga­ni­za­ce SPECTRE, čímž už je více­mé­ně ze začát­ku jas­né, že tahle šedá emi­nen­ce v poza­dí v rám­ci toho­to sním­ku jen tak nezmi­zí a pře­de­vším po Goldfingerovi a jeho nesku­teč­ně badass pohůn­ko­vi Oddjovi při­chá­zí......... Emilio Largo.

Emilio Largo AKA No. 2 je jeden z nej­slab­ších bon­dov­ských pro­tiv­ní­ků v celé his­to­rii série. Nejde z něho téměř žád­ný respekt, Adolfo Celi v té roli nemá žád­ná cha­rizma a cel­ko­vě Thunderball i díky němu po před­cho­zím Bondově dob­ro­druž­ství půso­bí jako sla­bý odkaz a spíš úkrok zpát­ky než krok dopře­du.

Čtvrté Bondovce nechy­bí sty­lo­vé akč­ní sek­ven­ce, pře­krás­ná výpra­va, vel­ko­le­pý nádech, sty­lo­vé gad­ge­ty od Q, krás­né ženy nebo vel­mi dob­rá úvod­ní píseň s krás­ný­mi sty­lo­vý­mi úvod­ní­mi titul­ky, přes­to všech­no je to ale sku­teč­ně slab­ší odvar Goldfingera a více­mé­ně i slab­ší odvar Dr. No. Goldfinger bohu­žel svou zásad­nos­tí záro­veň vysta­věl jis­tá klišé, kte­rá se násled­ně opa­ko­va­la od Thunderballu více­mé­ně do roku 1985 a bohu­žel už u Thunderballu bylo vidět, že sché­ma „ dal­ší magor, kte­rý chce ovlád­nout nebo zni­čit svět totál­ně šíle­ným způ­so­bem“ nebu­de tak úpl­ně fun­go­vat věč­ně. Ani nová Bond Girl zde není tolik zají­ma­vá, přes­to je tu ale mini­mál­ně dal­ší super odkaz na Blofelda a i to je jeden z fak­to­rů, proč odka­zo­vá­ní na šedou emi­nen­cí v poza­dí jsem pořád tak tro­chu scho­pen igno­ro­vat. Kazí mi to ale dojem, kte­rý jsem vždy z Bondovky měl a to fakt, že se kdy­ko­liv můžu podí­vat na jaký­ko­liv bon­dov­ský film, sta­čí mi jenom vysvět­le­ný bac­kground v prů­bě­hu pří­bě­hu a přes­to si nej­slav­něj­ší­ho agen­ta všech dob uži­ju, aniž bych musel zapí­nat mozek a dávat si do kon­tex­tu udá­los­ti před­cho­zích či násle­du­jí­cích čás­tí, mini­mál­ně takhle dle mého názo­ru Bondovky fun­go­vat nema­jí a sty­lo­vý úkaz toho jak to může fun­go­vat při­nes­la až o 40 let poz­dě­ji Craigovská éra.

Thunderball se musí ovšem cenit mini­mál­ně v rám­ci toho, že se ode­hrá­vá z vel­ké čás­ti pod vodou, což při­nes­lo oprav­du něko­lik parád­ních vizu­ál­ních nápa­dů, pře­lo­mo­vých akč­ních sek­ven­cí a pře­de­vším úkaz, že je samot­né natá­če­ní akč­ních sek­ven­cí pod vodou vůbec mož­né. To jsou jenom plu­so­vé body pro Thunderball, kte­ré ho od odhá­ní od šedých vod prů­mě­ru, přes­to je ale tahle Bondovka prá­vě díky tomuhle pře­ce jen tro­chu více zapa­ma­to­va­tel­ná. Na něco co se bude více svou bra­vur­ní strán­kou podo­bat Goldfingerovi jsme si ale muse­li počkat až na příš­tě a to na Bondovku, kte­rá více­mé­ně nedo­ra­zi­la rok po té před­cho­zí, ale až 2 roky poté předchozí- Žiješ jenom dva­krát!

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © United Artists Corporation

---