Hrajeme o trůny i o charaktery

Hře o trů­ny jsem se mno­ho let vyhý­ba­la, ač mi ji stu­den­ti dopo­ru­čo­va­li. Nedostatek času, pocit, že po Tolkienovi a Sapkowském už na dal­ší fan­ta­sy svět nemám kapa­ci­tu. Nakonec se čas našel, na kni­hy i seri­ál. Ten prá­vě fini­šu­je.

Závěrečná osmá řada kul­tov­ní­ho seri­á­lu Hra o trů­ny spě­je do finá­le a fanouš­ci šoko­va­ně vyja­dřu­jí své emo­ce na soci­ál­ních sítích. Pětidílná Píseň ledu a ohně G. R. R. Martina i seri­á­lo­vá ver­ze nazva­ná pod­le prv­ní­ho dílu ságy se sta­ly spo­le­čen­ským feno­mé­nem. Často se o nich hovo­ří jako o „novém dru­hu“ bru­tál­ní, rea­lis­tic­ké fan­ta­sy, v níž se nelze spo­leh­nout na morál­ku postav ani eti­ku pří­bě­hu, v níž je dob­ro i zlo pro­mí­chá­no a rela­ti­vi­zo­vá­no.

Po pře­čte­ní pěti dvojdí­lů Písně ledu a ohně pocho­pí­te, že je to slo­ži­těj­ší. Že autor mož­ná chtěl vytvo­řit svět bru­tál­něj­ší a amo­rál­něj­ší, než je Tolkienova Středozemě, ale že posta­vy zača­ly žít vlast­ním živo­tem a dří­ve či poz­dě­ji stá­ly před nut­nos­tí vol­by. Boj dob­ra a zla tu pokra­ču­je, jen v zastře­něj­ší, niter­něj­ší podo­bě.

Tolkienův Pán prs­te­nů i Martinova sága mají spo­leč­né zásad­ní téma, moc a zachá­ze­ní s ní. A zatím­co hobi­ti z Kraje doka­zu­jí, že svět může před tota­lit­ní zká­zou zachrá­nit i ten nejmen­ší a nej­zra­ni­tel­něj­ší, Martinovi hrdi­no­vé opti­ku posou­va­jí ješ­tě o krů­ček. Každý z těch, kte­ří „zachra­ňu­jí“ Západozemí, má něja­ký zásad­ní život­ní han­di­cap, kvů­li němuž musí pře­ko­nat mno­ho pře­ká­žek.

Tyrion Lannister se naro­dil jako lili­put. Jon Sníh byl vycho­ván jako bastard, Daenerys Targaryen jako pro­ná­sle­do­va­ná dce­ra mrt­vé­ho panov­nic­ké­ho rodu. Přeživší sou­ro­zen­ci Starkovi nesou kaž­dý svůj kříž – Bran je po pádu ochr­nu­tý, Sansa se musí por­vat se svou nai­vi­tou a Arya s neschop­nos­tí při­jmout roli, pro niž byla vycho­vá­na. Podobně jsou na tom i Brienne z Tarthu a Samwell Tarly, dva směš­ní a šika­no­va­ní out­si­de­ři, kte­ří potře­bu­jí pomoc dru­hé­ho, aby pozna­li své schop­nos­ti a zača­li si věřit. Ostatně i spor­né posta­vy, Jaime Lannister či Theon Greyjoy, pro­jdou pro­mě­nou až po veli­ké fyzic­ké ztrá­tě.

Seriál, jehož závě­reč­ný díl uve­de HBO příští týden, se od knih mír­ně odchý­lil. Scénáristé seškr­ta­li posta­vy a zjed­no­du­ši­li dějo­vé linie, od šes­té řady pra­co­va­li bez před­lo­hy, ačko­li prý s auto­rem vše kon­zul­to­va­li. Zprvu těž­ko roz­po­zna­tel­né etic­ké posel­ství však nese též. Milionům divá­ků na celém svě­tě uka­zu­je, že šika­no­va­ní, pro­ná­sle­do­va­ní a han­di­ca­po­va­ní jedin­ci musí zvlád­nout více než ostat­ní, pokud chtě­jí pře­žít, a díky tak­to zís­ka­ným schop­nos­tem pak mohou mít vět­ší sílu.

Záleží ovšem na nich, jak s ní nalo­ží. Protože i ti nej­schop­něj­ší někdy pro­pad­nou láka­dlu moci, uklouz­nou či udě­la­jí fatál­ní chy­bu, za niž zapla­tí všich­ni ostat­ní. Čímž se vra­cí­me k Tolkienovi – ale zda­le­ka nejen k němu.

---

Článek je původ­ně glo­sa z MF Dnes.

---

---