Cersei Lannister – Hra o Trůny

„Pro svou rodi­nu udě­lám věci, jaké si ani nedo­ve­deš představit…Miluju své­ho bra­t­ra, své­ho milen­ce. Lidé si budou šep­tat, budou dělat vtíp­ky – jen ať děla­jí. Jsou tak malin­cí, že je ani nevi­dím.“

Cersei Lannister

Cersei Lannister (Lena Headey) je vdo­va po Králi Robertu Baratheonovi a Královna Regentka Sedmi Království.

Dosadila na Železný trůn své­ho syna Joffreyho Baratheona jakož­to faleš­né­ho syna z man­žel­ství, při­čemž Joffrey je ve sku­teč­nos­ti plo­dem její­ho incest­ní­ho vzta­hu s bra­t­rem dvoj­če­tem Serem Jaimem Lannisterem.

Po Robertově smr­ti uchvá­ti­li Cersei s Joffreym trůn, při­čemž igno­ro­va­li Robertovu posled­ní vůli, kte­rá dáva­la regent­ství Eddardu Starkovi. Ten je zatčen a poz­dě­ji na Joffreyho roz­kaz popra­ven, což započne Válku Pěti Králů. V době, kdy Královo Přístaviště čelí hroz­bě Stannise Baratheona, boju­jí spo­lu o moc také Cersei a její bra­t­ra Tyrion Lannister, kte­rý půso­bí jako Pobočník krá­le. Po Bitvě na Černovodě Cersei nedů­vě­řu­je Rodu Tyrellů, hlav­ním spo­jen­cům Lannisterů, a hlav­ně Margaery Tyrellové, snou­ben­ce její­ho syna.

Po úspěš­ném aten­tá­tu na Joffreyho během jeho svat­by obvi­ní Cersei Tyriona, což vede k vel­mi vykon­stru­o­va­né­mu soud­ní­mu pro­ce­su. Navzdory tomu, že je shle­dán vin­ným, Tyrion ute­če a během útě­ku zabi­je jejich otce, Tywina Lannistera. Bez otce a bra­t­ra v hlav­ním měs­tě se Cersei ují­má vlá­dy nad říší. Protože ji vadí ros­tou­cí síla Rodu Tyrellů, obno­ví mili­tant­ní slož­ku církve a nechá Lorase Tyrella zatknout kvů­li jeho homose­xu­a­li­tě. Když se Margaery sna­ží své­ho bra­t­ra zachrá­nit, je zatče­na také. Cersein tri­umf trvá ovšem vel­mi krát­ce, pro­to­že nová hla­va církve, Nejvyšší Vrabčák, kte­ré­ho sama dosa­di­la, zatkne i ji za incest, cizo­lož­ství a krá­lo­vraž­du.

Pozadí…

Cersei je jedi­nou dce­rou a nej­star­ším dítě­tem Joanny a Tywina Lannisterových. Je star­ším dvoj­če­tem Sera Jaimeho Lannistera a star­ší sestrou Tyriona Lannistera. Byla vycho­vá­vá­na v pri­vi­le­go­va­ném pro­stře­dí Casterly Rock a je zná­ma svou krá­sou.

Její mat­ka zemře­la, když byly Cersei čty­ři roky, během poro­du mlad­ší­ho bra­t­ra Tyriona (tomu je to celý život vyčí­tá­no). Její otec byl téměř stá­le pryč a půso­bil jako Pobočník Krále a Carterly Rock navště­vo­val jen zříd­ka. Cersei a její sou­ro­zen­ci tak byli vycho­vá­vá­ni hlav­ně slou­ží­cí­mi. Už v mlá­dí zača­la vztah se svým bra­t­rem Jaimem, kte­rý pokra­čo­val i po její svat­bě. Měla i jiné part­ne­ry, ale Jaime jí byl vždyc­ky věr­ný.

Když jí bylo pat­náct, navští­vi­la se svou kama­rád­kou Melarou les­ní čaro­děj­ni­ci Maggy a chtě­la věš­tit budouc­nost. Melara odmí­ta­la, ale Cersei ji pře­svěd­či­la. Když čaro­děj­ni­ci hrubě pro­bu­di­li a trva­li na věš­tě­ní, Maggy ochut­na­la kap­ku Cerseiny krve a odha­li­la jí, že si nevez­me „Prince“, ale „Krále“. Zatímco on bude mít dva­cet synů, ona bude mít jen tři děti se zla­tý­mi koruna­mi a brně­ním. Nakonec jí řek­la, že ačko­li bude sama krá­lov­nou, svrh­ne ji jiná, mlad­ší a krás­něj­ší krá­lov­na.

Je man­žel­kou Krále Roberta Baratheona. Robert s poli­tic­kým sňat­kem sou­hla­sil díky otco­vě změ­ně stran v občan­ské vál­ce, kte­rá ho při­ved­la k moci. To se sta­lo v jejích 19ti letech. Má tři děti – Joffreyho, Myrcellu a Tommena – bio­lo­gic­kým otcem všech tří je Ser Jaime Lannister.

Osobnost…

Cersei je odhod­la­ná, ambi­ci­oz­ní, chlad­ná a vypo­čí­ta­vá v tom smys­lu, že je ochot­ná bles­ko­vě zra­dit důvě­ru koho­ko­li nebo udě­lat coko­li, jen aby ochrá­ni­la sebe či svou rodi­nu. Je také aro­gant­ní a sebestřed­ná, což se jí čas­to nevy­pla­cí. Ačkoli se poklá­dá za mis­tr­né­ho stra­té­ga, je vel­mi netr­pě­li­vá, nevi­dí dopře­du a neu­mí odhad­nout lidi, což z ní dělá mizer­nou mani­pu­lá­tor­ku, hlav­ně pokud jde o její nepřá­te­le, kte­ří jí ote­vře­ně nevě­ří. Tywin jí sám řekl, že jí nevě­ří, pro­to­že není zda­le­ka tak inte­li­gent­ní, jak si o sobě mys­lí. Vytváří to nebez­peč­nou kom­bi­na­ci, pro­to­že Cersei nejen, že není inte­li­gent­ní, ale není si ani vědo­ma hra­nic svých mož­nos­tí.

Lidé, kte­ří ji nezna­jí, čas­to myl­ně před­po­klá­da­jí, že je aspoň emoč­ně dospě­lá a má moud­rost krá­lov­ny, nebo mini­mál­ně dospě­lé­ho. Ve sku­teč­nos­ti je ale spí­še nedů­tkli­vým dítě­tem, kte­ré žije v dospě­lém těle (Lena Headey sama kon­sta­to­va­la, že hra­je Cersei jako své­hla­vou pat­náct­ku, kte­rá nikdy nemě­la pořád­né rodi­če). Na veřej­nos­ti se sna­ží půso­bit dojmem kli­du a tiché kon­t­ro­ly nad oko­lím. Když ale věci nejsou po jejím, obvykle se stá­vá vel­mi pro­s­to­ře­kou a to i na setká­ních Malé rady, kte­rá se jí sna­ží upřím­ně radit v jejím zájmu. Její cho­vá­ní je vel­mi labil­ní, a umí bles­ko­vě pře­pnout mezi zdán­li­vě sku­teč­nou náklon­nos­ti a napros­tým pohr­dá­ním.

Jak pozna­me­nal Tyrion, Cersei pou­ží­vá sku­teč­né city, aby neu­přím­ně mani­pu­lo­va­la ostat­ní­mi. Její strach o vlast­ní rodi­nu je napří­klad zce­la sku­teč­ný, ale pou­ží­vá ho beze stu­du k zís­ká­ní sym­pa­tií dal­ších lidí, aby je dosta­la na svou stra­nu.

Cersei pohr­dá ome­ze­ní­mi, kte­ré má jako žena a žár­lí na svo­bo­du mužů ve spo­leč­nos­ti. Některé vzne­še­né Rody v Sedmi krá­lov­stvích mají také mno­hem vol­něj­ší posto­je ohled­ně zapo­jo­vá­ní žen do rodin­né poli­ti­ky. Například Rod Tyrellů počí­tá se zapo­je­ním žen, tak­že je v umě­ní vlá­dy tré­nu­je už od mlá­dí. Bohužel Cersein otec Tywin je v tom­to smě­ru vel­mi kon­zer­va­tiv­ní a nikdy mu nepříšla ani na mysl před­sta­va jeho dce­ry jako aktiv­ní poli­tic­ké figu­ry. Její povin­nos­tí bylo se dob­ře vdát a vycho­vá­vat potom­ky, nic víc. Je taky mož­né, že nejde tolik o její pohla­ví a Tywin jed­no­du­še věří, že je pros­tě netr­pě­li­vá a neob­rat­ná. Tak jako tak je výsled­kem sku­teč­nost, že ji nikdy neve­dl k ovlád­nu­tí poli­tic­kých intrik a vlá­dě nad říší.

V kon­fron­ta­ci s těmi­to sku­teč­nost­mi viní Cersei její­ho otce a spo­leč­nost za to, že nemá potřeb­ný cvik – ovšem její stíž­nos­ti tuto sku­teč­nost nezmě­ní. Nenávidí to, že je ženou ve Westerosu a vylé­vá si to obec­ně na ostat­ních ženách: není ani tak naštva­ná na to, že muži zachá­zí mizer­ně se žena­mi jako ji štve, že ona se jako muž nena­ro­di­la.

Absence její­ho vlast­ní­ho rodi­čov­ství je také vidět na tom, jak je ona sama mizer­nou mat­kou, pro­to­že ani své­mu syno­vi není sta­bil­ním morál­ním kom­pa­sem. Ve sku­teč­nos­ti je asi ani nemi­lu­je, ale bere je jako pro­dlou­že­ní sama sebe a mož­nost spl­nit si svo­je vlast­ní ambi­ce. Je posed­lá jejich pohod­lím, ale když udá­los­ti hro­zí tím, že o ně při­jde, nejde jí ani tak o jejich dob­ro jako o sku­teč­nost, že při­chá­zí o něco, co jí pat­ří.

Cersei své děti ani sku­teč­ně nemi­lu­je, je jimi spí­še posed­lá jako svý­mi „pro­jek­ty“. Celý Joffreyho život strá­vi­la s pře­svěd­če­ním o jeho budou­cí veli­kos­ti a slá­vě – nato­lik, že zaví­ra­la oči před jeho zře­tel­ně psy­cho­pa­tic­kým cho­vá­ním. Z její­ho syna tak vyrost­lo zka­že­né a sil­ně labil­ní mon­strum, kte­ré ani svou mat­ku nijak zvlášť nere­spek­to­va­lo. Cersei jím byla navíc tak posed­lá, že prak­tic­ky igno­ro­va­la jeho dva sou­ro­zen­ce – Myrcellu a Tommena. Zatímco ji stá­le štve a štva­lo, že její otec věnu­je všech­nu pozor­nost Jaimemu, k vlast­ním dětem se cho­vá zce­la stej­ně.

Je zce­la fixo­va­ná na Joffreyho, tak­že dal­ší dvě děti sotva zná a baví se s nimi jen teh­dy, když je potře­bu­je zma­ni­pu­lo­vat. Když byla Myrcella poslá­na do Dorne ke spří­z­ně­né­mu rodu, Cersei je pře­svěd­če­ná, že odlou­če­ním od rodi­ny trpí a nikdy ji nena­padlo, že by Myrcella moh­la být zce­la šťast­ná někde jin­de bez Cerseiny kon­t­ro­ly a tře­ba se ani nechcevrá­tit domů.