Rod Draka - Druhý svého jména (E03)

Daemon Targaryen (Matt Smith) spo­lu s Corlysem „Mořským hadem“ Velaryonem (Steve Toussaint) boju­je pro­ti Krmiči hadů (Daniel Scott-Smith), Sedm krá­lov­ství mezi­tím osla­vu­je 2. naro­ze­ni­ny prin­ce Aegona II. Rhaenyra (Milly Alcock) se poté stře­tá­vá s hroz­bou man­žel­ství...

Seriál Rod Draka nadá­le rake­to­vě ská­če v čase, tře­tí epi­zo­da se rov­nou ode­hrá­vá tři roky po závě­ru epi­zo­dy dru­hé. Sliby o tom, že 1. série Rodu Draka pokry­je rov­nou 27 let vlád­nu­tí rodu Targaryenů začí­na­jí dostá­vat reál­né obry­sy, již brzy by ostat­ně mělo dojít i na pře­ob­sa­ze­ní Rhaeneryry Targaryen a Alicent Hightower, kdy mini­mál­ně fan­tas­tic­ká Milly Alcock bude vel­mi chy­bět. Důležitější je ovšem fakt, že ani po tře­tí epi­zo­dě neztrá­cí pro­za­tím seri­ál lesk.

Už u dru­hé epi­zo­dy se Greig Yaitanes jako reži­sér solid­ně před­ve­dl, pro­to potě­ší, že u režie tře­tí epi­zo­dy nepo­le­vil. A to je důle­ži­té pře­de­vším díky vel­ko­le­pé bitev­ní sek­ven­ci, kte­rá se nejen doká­že vyrov­nat těm nej­lep­ším bitvám ze Hry o trů­ny, ale i díky pří­tom­nos­ti nové­ho draka jmé­nem Seasmoke si dra­ci oka­mži­tě doká­žou sjed­nat ješ­tě vět­ší respekt a doká­zat, že i když pohled na Rhaegala, Viseriona a Drogona mohl být sebe­víc ohro­mu­jí­cí, Daenerys Targaryen by si s dra­ky jako Caraxes Deamona Targaryena nebo prá­vě Seasmoke Laenora Velaryona doká­za­la srov­nat ješ­tě o pozná­ní vět­ší respekt.

Daemon Targaryen v podá­ní Matta Smitha a jeho neteř Rhaenyra v podá­ní Milly Alcock nadá­le pla­tí za nej­za­jí­ma­vě­ji vykres­lo­va­né posta­vy seri­á­lu, pro­stor si ovšem v této epi­zo­dě doká­že krást i někdo jiný. Steve Toussaint se jako Corlys Velaryon pro­je­vu­je jako dal­ší cas­tingo­vá tre­fa do čer­né­ho a posta­va, se kte­rou to bude ješ­tě zají­ma­vé, král Viserys v podá­ní Paddyho Considina si poté pro­chá­zí dile­ma­tem ohled­ně toho, jak při­stou­pit k pro­hlá­še­né dědič­ce trů­nu Rhaenyre a záro­veň začít počí­tat s tím, že by do vel­ké míry sexis­tič­tí před­sta­vi­te­lé Západozemí na trů­nu rad­ši vidě­li muž­ské­ho dědi­ce, krá­lo­va mla­dé­ho syna Aegona II. Především Aegonův děde­ček Otto Hightower v podá­ní Rhyse Ifanse, kte­ré­ho jde již po tře­tí epi­zo­dě bez pro­blé­mů paso­vat na ide­ál­ní­ho nástup­ce Malíčka, veli­ce schop­né­ho mani­pu­lá­to­ra, kte­ré­ho je na jed­nu stra­nu vel­mi snad­né nená­vi­dět (i když do budouc­na bude ješ­tě urči­tě o pár důvo­dů navíc), i díky skvě­lé­mu podá­ní Rhyse Ifanse to ovšem vlast­ně zas tak snad­né není.

Po vzo­ru Hry o trů­ny se jas­ně pro­ka­zu­je, že mno­ho moc­ných lor­dů prah­ne po ješ­tě vět­ší moci, kaž­dý se chce svézt na kri­zi v krá­lov­ské rodi­ně i mimo ní a i ten­to­krát to vše spě­je k tomu, že dojde k řád­kám bru­tál­ní­ho krvepro­li­tí a posta­vy nej­spíš časem sku­teč­ně nebu­de moci ozna­čo­vat za čer­né nebo bílé. Pořád se tam navíc reflek­tu­je hrdost mužů, kte­rým se hnu­sí před­sta­va vlád­nou­cí ženy, s tím i spo­je­ný motiv o tom, že se Rhaenyra sna­ží před­vést, že obsah roz­kro­ku nut­ně neve­de k ide­ál­ním před­po­kla­dům pro drži­te­lé trů­nu. Rod Draka v zása­dě neko­pe za femi­nis­mus prv­ní ligu, po třech epi­zo­dách ovšem nadá­le před­sta­vu­je jeden z nej­sym­pa­tič­těj­ších a záro­veň do očí nebi­jí­cích femi­nis­tic­kých reflexí za hod­ně dlou­hou dobu. Kdo s ním poté má pro­blém, má stej­ný pro­blém jako ty kra­pet ome­ze­ní pový­še­ní lor­di ze Západozemí.

Pozoruhodnost solid­ních vizu­ál­ních efek­tů jde poté spat­řit i jin­de než na pří­tom­nos­ti dra­ků, potě­ší poté nadá­le fakt, že seri­ál z pro­duk­ce HBO dle oče­ká­vá­ní nevy­pa­dá laci­ně. Zajímavá je poté i pří­tom­nost Jeffersona Halla, kte­rý si již ve Hře o trů­ny zahrál rytí­ře Hugha z údo­lí, zde poté dostá­vá pří­le­ži­tost v dvoj­ro­li dvoj­čat Tylanda a Jasona Lannisterových. Dávní před­ci Tyriona Lannistera nej­spíš též v seri­á­lu sehra­jí zásad­ní roli, pro­za­tím ovšem nedo­ká­ží vyvo­lat respekt, kte­rý už při svém nástu­pu na scé­nu doká­zal vyvo­lat Tywin Lannister v podá­ní Charlese Dance. To ovšem ani nebyl úmy­sl, bude ovšem ješ­tě zají­ma­vé vidět Jeffersona Halla v tak zají­ma­vém podá­ní dvou dvoj­čat. I pro­to, že i když jsou si brat­ři podob­ní jako vej­ce vej­ci, pod sko­řáp­kou jsou oba oči­vid­ně tak tro­chu jiní.

Třetí epi­zo­da neo­hro­mí jen díky feno­me­nál­ní akč­ní sek­ven­ci, ale doká­že nadá­le udr­žet pozor­nost při kaž­dém libo­vol­ném momen­tu. Stěžejní je fakt, že po vzo­ru Hry o trů­ny doká­že Rod Draka sku­teč­ně vyvo­lá­vat chuť vidět dal­ší kou­sek mozai­ky a dou­fat, že týden ute­če jako voda. Půda pro Tanec dra­ků je sice tepr­ve v zárod­ku, už základ­ní pilí­ře ovšem pro­za­tím fun­gu­jí skvě­le. Nestačí jen dou­fat, že si tuhle for­mu seri­ál udr­ží ale­spoň do finá­le 1. série...

Verdikt: 5 z 5

---